Básník, hudebník a kurátor Jan Kunze by rád objel celý svět: Cestování zabíjí předsudky a bigotnost
Teď vás zavedeme do Trutnova a nejen tam. Připomeneme jednoho hyperaktivního a renesančního člověka, který do Podkrkonoší přišel před pěti lety, aby vedl Centrum současného umění EPO1 vybudované ze staré elektrárny v Trutnově-Poříčí. Jan Kunze je ale také kurátorem galerie UFFO, kromě toho je i básníkem, textařem, muzikantem a zpěvákem hned ve dvou kapelách.
Za básnickou sbírku Potom zhasni obdržel Jan Kunze v minulém roce ocenění Jantar v kategorii literatura. Co je u vás nového, prý jste se vrátil z nějaké velké cesty?
Aktuálně jsem se vrátil z cesty po Bhútánu a Indii. Doma jsem teprve dva dny. Byl jsem tam přes tři týdny, cestuji nalehko, batoh se snažím minimalizovat, protože vždy rád domů přivezu nějaké artefakty. Kompletně sbalený batoh měl 9 kilogramů a končil jsem zhruba 23 kilogramech. Mám rád komplexní poznávání, rád se dívám na kulturu, rád se bavím s lidmi, rád se podívám na nějaké náboženské rituály a samozřejmě část dovolené strávím i v přírodě.
Chtěl bych se stihnout podívat na celý svět, jsem asi v jedné třetině. Ale bude těžké to stihnout, přeci jen, život je krátký.
Jan Kunze, kurátor, básník, hudebník a textař
Bhútán a Indie, jak na vás zapůsobily?
Jsou naprosto rozdílné. Bhútán je horská země. Říká se, že to je taková poslední shangri-la. To znamená, že je tam málo lidí a je tam poměrně čisto. Četl jsem přirovnání, že to je Švýcarsko Asie. A tamní původní kultura pořád dýchá, jsou tam chrámy, říká se jim dzong, mniši v červených rouchách se modlí, je to skvělé. Indie, to je zase nejlidnatější země světa. Mraveniště, binec, chaos, neustále troubení. Šílenost.
Čtěte také
Co tamní náboženské rituály? Zúčastnil jste se některých?
Byli jsme několikrát v buddhistických chrámech v Bhútánu, tam jsem měl velké štěstí, zúčastnil jsem se tří rituálů. Byli tam mniši ve velkém počtu, mumlali mantry, občas bouchli do gongu, bylo to velmi intenzivní a krásné. Úplně jsem se tam propadal do duchovní atmosféry, až bych řekl spirituální. A pak na druhou stranu v Indii, Guváhátí, což je na východě země, jsme byli v chrámu, kde se právě obětovala živá zvířata. A to bylo tedy také hodně intenzivní, protože chlapi v červených oblecích přivedli buvola do takové místnosti, drželi ho na provazech, každý z jedné strany, a dali jej do takového znehybňujícího dřevěného kotce. Tam rytmicky mumlali a pak najednou, když vše vrcholilo, přišel obrovský chlap se zahrnutým mečem a sťal tomu buvolovi hlavu. To v Evropě nevidíte. Připadal jsem si jako ve filmu Indiana Jones.
Rád cestujete, prý byste chtěl stihnout za život objet celý svět.
Chtěl bych se stihnout podívat na celý svět, jsem asi v jedné třetině a myslím, že bude hodně těžké to stihnout. Nechci říkat, že to nestihnu, ale přeci jen, život je krátký. Kolik takových cest udělá člověk za rok. Ale mám ještě vymyšlené velmi dobré destinace.
A máte už nějaké poznání ze světa, který jste viděl?
Poznání je takové, což mnozí jistě už slyšeli od různých lidí, že svět je krásný. Stojí za to v něm žít. A cestování zabíjí předsudky, bigotnost a člověk vidí, že ve spoustě, opravdu spoustě zemí se mají mnohem hůře než se máme my u nás v České republice.
Co muzika? My jsme vás teď slyšeli se zpěvačkou KACZI ve společném duetu, to je kapela KOFE-IN?
Ano, To byla kapela KOFE-IN. To jsme natočili před dvěma lety s KACZI. Známe se, ona pochází ze stejného regionu jako já. Já jsem od Opavy, ona od Ostravy, její hory jsou Beskydy. Natáčeli jsme to samozřejmě ve studiu v Praze a myslím, že se to docela povedlo.
Čtěte také
Teď máte ovšem novou tvorbu.
Udělal jsem dvě sólové věci, které vyšly pod obyčejným názvem Jan Kunze a přátelé. Není to žádná kapela, spíše jsem chtěl udělat něco s lidmi, se kterými se dlouho znám, se kterými jsem kdysi dávno měl první kapely. Tak jsem je všechny oslovil, každý je teď z jiné kapely, ale všichni se na tom podíleli rádi a byla to moc příjemná práce.
Od otevření Centra současného umění EPO1 v roce 2023 v Trutnově stojíte v jeho čele jako ředitel. Navíc jste i kurátorem galerie UFFO. Můžeme představit tyto dvě instituce?
UFFO je společenská kulturní trutnovská instituce, jejím těžištěm je divadlo. Určitě všichni znají festival nového cirkusu Cirk-UFF. UFFO vede Libor Kasík, myslím, že velice dobře. A já tam dělám kurátora v galerii. Nejbližší výstavu otevíráme 7. dubna. Je to sochařská výstava Nikoly Emy Ryšavé. Každý rok děláme spoustu výstav většinou jednoho umělce.
Mám rád ty kopce tady, celý Královéhradecký kraj je velice krásný, je zde mnoho odkazů na literaturu. Městečka, roubenky, Krkonoše.
Jan Kunze, kurátor, básník, hudebník a textař
A EPO1, to je velmi významná výstavní instituce, 3400 m2 výstavní plochy. Je to bývalá elektrárna, soukromá instituce, kterou iniciovali manželé Kasperovi. Postupně se objekt opravuje dál a dál, takže se pořád zvětšuje. A máme tam vždy dva výstavní cykly ročně. Jsou to obrovské výstavy, které jsou zaměřené částečně i scénograficky, aby to byl komplexní zážitek. Teď poslední dva týdny je k vidění výstava Tvor, to je výstava sochaře Ladislava Vlny. Metafora ke zrození člověka, zrození sochy. Potom je tam výstava Tam, kde světlo nevrhá stín. To je mezinárodní malířská výstava s klasickým malířským tématem krajiny. A poslední výstava se jmenuje AI Oraculum - The Future Is Now! Ta se zaměřuje na téma, které poslední dobou všichni řešíme, a to je umělá inteligence. Jestli to s námi dopadne dobře, nebo špatně. My rozřešení nedáváme, spíše říkáme, může být obojí podle toho, jak to zvládneme.
Čtěte také
Galerie EPO1 je úžasný prostor. I s portálovým jeřábem. Ten využíváte, když instalujete něco velkého?
Využíváme. Hlavní výstavní prostor, říká se mu trutnovská Tate Modern gallery, je vlastně turbínová hala, která má 69 metrů délky, 20 metrů šířky a 19 metrů výšky. Jsou tam dva portálové jeřáby a my díky nim můžeme po ploše zavěšovat díla na strop nebo přemisťovat různě velké a těžké sochy, což je fajn.
Trutnov už je tedy váš domov?
Je to už můj domov. Zrovna jsem si to říkal, když jsem teď se vracel z Prahy, z letiště. Byl krásný den, tak jsem se těšil. Mám rád ty kopce tady, celý Královéhradecký kraj je velice krásný, je zde mnoho odkazů na literaturu. Městečka, roubenky, Krkonošský národní park. Miluji to tady.
Centrum současného umění EPO1 v Trutnově
Co všechno dělí elektrárnu od centra současného umění? Kromě jednoho století jsou to především unikátní nápad a spousta práce. Historická budova původní Elektrárny Poříčí 1 v Trutnově, která stojí ve výrobním areálu společnosti KASPER KOVO, změnila svoji tvář.
Naším hostem byl dnes Jan Kunze. Člověk, který toho opravdu hodně stíhá. Renesanční muž. Ať se vám daří, na shledanou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
