Žlutou žábou do pouště Gobi. Fotograf Michal Dufek se zúčastnil výpravy se sovětskými vozítky LuAZ

8 fotografií

Žluté trabanty ovšem Dan Přibáň pro svoji šestou výpravu do daleké pouště Gobi vyměnil za podivuhodná sovětská obojživelná vozidla LuAZ. Výprava strávila na cestě 131 dní, urazila 17 800 km. A součástí posádky byl i Michal Dufek z Trutnova, který byl jedním ze dvou fotografů expedice.

Michal Dufek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

V kterém roce se expedice uskutečnila? Kdy jste byli na cestě?
V roce 2024. Jeli jsme v květnu a vrátili jsme se v září, takže jsme byli přibližně čtyři měsíce na cestě.

Největší problém je, že je to hlučné. Není tam žádná izolace, takže celou cestu jsme jeli buď se špunty v uších, nebo se sluchátky.
Michal Dufek, fotograf

Vy jste tenkrát studoval ČVUT v Praze, jak jste se dostal k tomuto v uvozovkách žlutému cirkusu, když to tak řeknu?
Byl jsem doporučen fotografem Petrem Janem Juračkou, což je můj kamarád. Že jsem dostatečný blázen na to, abych se do něčeho takového přidal. I předchozího fotografa Petr Danovi doporučil. Ten ale na tuto výpravu už nemohl, protože má tři děti a to se těžko odjíždí na tak dlouhou dobu. Dan Petrovi prostě jen zavolal, že potřebuje dalšího studenta. Tak jsem se k tomu dostal.

Čtěte také

Žlutá žába je jako letadlo. Jakmile se s ní vjede do vody, je to překvapivě v pohodě, říká cestovatel Přibáň

Dan Přibáň je známý svými výpravami se žlutými trabanty. Byl o tom natočeno několik filmů i seriál. Vy jste je viděl?
Neviděl.

Což bylo možná dobře, ne? Protože kdybyste to viděl, tak byste možná váhal vydat se na takovou výpravu.
Ono ty seriály a filmy příliš nereprezentují realitu. Ta je mnohem delší a samozřejmě mnohem pomalejší, neděje se tam pořád něco jako ve filmu. Je to spíše fyzicky i psychicky náročné, na tom jsme se všichni shodli. Ale kdybych ty dokumenty viděl, asi by mě to nalákalo ještě víc, protože cestování je prostě úžasné. Všem doporučuji, aby cestovali. Hned bych jel znovu.

Co to jsou to ty žluté žáby? Co to je za auta?
To je auto, které Dan na své výpravě Hedvábnou stezkou potkal a jako jediné auto se s ním fotili, protože jim připadalo hrozně bizarní a divné. Je to vlastně sovětská vojenská sanitka, je to prostě bizár. Je obojživelná, to znamená, že také plave.

Žlutou žábou do pouště Gobi. Fotograf Michal Dufek se zúčastnil výpravy se sovětskými vozítky LuAZ|foto:Foto: M. Dufek, M. Duranský, V. Duchoslav - archiv expedice Dana Přibáně

Ale takto, ono to je špatné auto a ještě horší loď. Nemá to žádný vodní pohon, jen se otáčí kola, a to je všechno. Je to prostě šílené. Nevíme moc, jak se to reálně využilo. Podle mě vůbec. LuAZ měl dvě varianty, obojživelnou a normální terénní verzi. Měl to být asi konkurent UAZu. Ale těch obojživelných variant bylo málo, protože jim asi došlo, že to není úplně dobrý nápad. Má velmi mnoho konstrukčních chyb. Například můžu zmínit, že motor je vzduchem chlazený, takže potřebuje, by okolo něj proudil vzduch. A skvělý nápad byl dát ho do uzavřené vany. Zavřít ho, izolovat. Potom tam ještě měli různá vylepšení, že šlo sklopit sedačky a skla, aby to šlo dát do letadla, aby to bylo nízké. Myslím, že plán byl takový, že to pojede někde po frontě, kde se bude střílet a medik tam pojede v tomto LuAZu. Vepředu byl naviják, v návodu stálo do 90 kilo, nebyl tedy na vytahování aut z bahna. My jsme tomu říkali naviják na mrtvoly. Plán asi byl, že se medik vyplíží ke zraněnému s lanem, zahákne ho a přitáhne si ho k autu. Hodí ho na nosítka a do auta a a jede pryč. Je to prostě šílené.

Člověk nesměl na nic nezapomenout. To byla hlavní priorita. Pak samozřejmě zálohování dat a starání se o věci, aby se nerozpadly po cestě.
Michal Dufek, fotograf

Vím, že vy jste koupili asi čtyři kusy z nich jste poskládali dvě pojízdná auta. Jak se s tím jelo těch 17 800 km? To je šílená trasa.
Největší problém je, že je to hlučné. Není tam žádná izolace, je tam díra a vidíte na motor. Takže celou cestu jsme jeli buď se špunty v uších, nebo se sluchátky, která používají rallye závodníci. A měli jsme Interkom, abychom se vůbec slyšeli.

Čtěte také

Žluté žáby Dana Přibáně míří do kin. LuAZ 967 je rozhodně nejhorší plovoucí auto, jaké kdo kdy vymyslel, prohlašuje

Která země po cestě byla pro vás tou nej?
Projeli jsme mnoha zeměmi, které pro mě byly velkým překvapením, protože jsem v nich nikdy nebyl. Vlastně Evropskou unií až do Turecka, pak pro mě byl velké překvapení Írán, který je bohužel nyní hodně ve zprávách. Ale to byla země, ze které jsem měl velké vnitřní obavy, ale byla to nejlepší země ze všech. Lidé se k nám chovali úžasně. Nosili nám ovoce a pití, starali se. Paní nás pozvala do své restaurace, protože jsme jeli okolo a všichni se nás ptali, odkud jsme, ať si užíváme cestu. A hned z Íránu jsme zase vjeli do nejhorší země ze všech, a to byl Turkmenistán. To je prostě diktatura. To zase bylo úplně šílené. Tam nás dokonce i policie jednu chvíli trošku naháněla.

Jak se vám líbilo Mongolsko? Prý vám tam moc nechutnalo.
Mongolsko je krásné, příroda nádherná. Ale kdybych tam jel znovu, tak si vezmu kuchyň, protože my jsme tam jedli, je to i ve filmu, berana, kterého nám v jedné jurtě připravili velmi krásně. Vzali velkou nádobu, do ní dali vodu, naskládali maso, osolili to dvěma lžičkami soli, a to bylo všechno. A vypadalo to strašně, když to vařili. Myslím, že z jednoho z nás se stal skoro vegetarián na nějakou dobu. Potom jsme tam jedli manty. Jestli znáte pelmeně, to jsou takové masové kuličky obalené v těstíčku. Ale Mongolové mají rádi staré a tlusté maso, oni nemají mladá zvířata na maso. Takže to bylo strašné.

Žlutou žábou do pouště Gobi. Fotograf Michal Dufek se zúčastnil výpravy se sovětskými vozítky LuAZ|foto:Foto: M. Dufek, M. Duranský, V. Duchoslav - archiv expedice Dana Přibáně

Jaká byla vaše role fotografa? O co všechno jste se staral? Všechno jste dokumentoval?
Zkrátka taková reportážní fotografie. Člověk musel přemýšlet, když jsme někam přijeli a něco se dělo, tak chtěl odvyprávět příběh. Dan potom psal články na web nebo na Facebook a musel mít fotky, jak jsme tam dojeli, jak to tam vypadá, co jsme dělali, proč se to dělo. Člověk nesměl na nic nezapomenout. To byla hlavní priorita. Pak samozřejmě zálohování dat a starání se o věci, aby se nerozpadly po cestě. O spoustu věcí.

Rozbila se vám také po cestě hodně ta vozítka?
Elektrika naštěstí ne, je jí tam málo. Ale jinak mechanické závady byly drsné. Zadřel se nám motor v Turkmenistánu, ale museli jsme zemi opustit co nejdříve kvůli vízům. Tak jsme ho opravovali až v Uzbekistánu. Byli jsme tam 13 dní a neměli náhradní díly. Nakonec musel kamarád zajet do Maďarska, koupit motor, vrátit se, rozebrat ho, letět přes Istanbul do Taškentu a jet vlakem za námi. Nandal díly a pomohl nám to složit, bylo to neskutečné.

Michal Dufek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co další výprava, Michale? Jel byste zase, kdyby vás Dan Přibáň oslovil se žlutými žábami?
To je jednoduché. Jel.

Jste srdcem velký dobrodruh, takže vás možná zase v nějakém dalším projektu Dana Přibáně uvidíme. Každopádně moc děkuji za dnešní vyprávění. Michal Dufek z Trutnova byl naším dnešním hostem.