Vladimír Štencl má ve sbírce přes 4000 „gumových nesmyslů“: S úspěchem českého týmu cena puku stoupá
Představíme vám Vladimíra Štencla z Kounova. Ještě než začal v italském Miláně letošní olympijský hokejový turnaj, už měl doma olympijské puky, se kterými pak hráli i čeští hokejisté. Vladimír totiž hokejové puky sbírá. Tomuto koníčku se věnuje zhruba 11 let a ve sbírce jich má kolem čtyř tisícovek.
Co jste říkal na letošní olympiádu a hokejový turnaj?
Myslím si, že poslední zápas byl z pohledu českého týmu skvělý. Škoda, že to nedopadlo. Pak by třeba byla i nějaká medaile.
V čem jsou zajímavé letošní olympijské hokejové puky z Milána?
Existují hrací puky, se kterými se přímo na olympiádě hrálo. Tam jsou zobrazeny olympijské kruhy. Ty v sobě mají navrtaný čip kvůli tomu, aby bylo jasné, jestli byl opravdu gól. Je to elektronicky pohlídáno. A pak jsou udělané puky jako suvenýry, kde jsou zobrazeni maskoti olympiády, to byly letos lasice. Pak jsou také udělané puky s medailovou vložkou, že vypadají jako medaile. Dále jsou puky k otvíracímu ceremoniálu her, takže na olympiádu bylo uděláno přibližně 13 druhů puků. Mám je všechny.
Jsou puky hrací, jako suvenýry, k otvíracímu ceremoniálu her. Na olympiádu bylo uděláno přibližně 13 druhů puků. Mám je všechny.
Vladimír Štencl, sběratel hokejových puků
Jak jste je získal ještě před olympiádou? To šlo někde koupit?
Letos byla poprvé ta možnost. Firma vyrábějící puky udělala e-shop, kde bylo možné si olympijské puky objednat. Takže jsem si je dal do košíku a objednal. Přišly ještě před začátkem olympiády. Takže jste je měl na stole hezky před sebou a mohl fandit.
Čtěte také
Hokejoví fanoušci to možná vědí, ostatní možná budou překvapeni, ale hokejové puky na olympiádu se i letos vyráběly v Česku. A je to tradice už tuším od roku 1998, od slavného Nagana. Je to firma Gufex v Kateřinicích, kde vyrábějí puky pro mistrovství světa i pro olympiády. Výjimkou byla olympiáda v kanadském Vancouveru a v ruské Soči. Tam byly puky kanadské a Rusko si také nechávalo vyrobit puky v Rusku.
Mluvili jsme o Naganu, určitě máte také naganský puk ve sbírce?
Naganský přímo hrací puk nemám, mám jen ten suvenýrový. Ten mám ale podepsaný dlouholetým hokejovým masérem Pavlem Křížkem, se kterým jsem se osobně setkal. Hrací puk z Nagana se jednou prodával na Aukru a myslím, že se jeho cena vyšplhala přes 20 000 korun. Mám ale hrací puk z olympiády v Sarajevě z roku 1984, kdy jsme byli tenkrát stříbrní. Ten má jistě také hodnotu, ale nevím o tom, že by se někdy prodával, nikde se neobjevil. Já jsem ho získal od druhého sběratele. Měl jsem štěstí, nebyl tak drahý. Pokud se udělá úspěch na olympiádě nebo na mistrovství světa, tak samozřejmě hodnota těch puků stoupá.
Pokud udělá český tým úspěch na olympiádě nebo na mistrovství světa, tak samozřejmě hodnota těch puků stoupá.
Vladimír Štencl, sběratel hokejových puků
Sbírání puků se věnuje asi 11 let. Ve sbírce jich máte kolik?
Přesné číslo nevím, ale pohybuje se to něco málo přes 4000 kusů. Poslední dorazily těsně před olympiádou. Ale pak byly vlastně ještě nějaké puky pro charitativní akci Kapka naděje z české ligy, to jsou puky udělané v oranžových barvách. Hráči hrají i v jiných dresech, občas mají jiné hokejky a puky se dají vydražit. Výtěžek jde pro Kapku naděje a na charitativní účely.
Čtěte také
Jak to všechno začalo s tou vaší hokejovou láskou a vášní? Hrál jste hokej jako kluk?
Začalo to tak, že jsem fandil s dědou už odmalička u televize. Ale jelikož mám skoliózu, tak mi byla doporučeno dělat nějaké jiné sporty. Tedy hokej jsem nehrál, ale fanoušek jsem byl vždy veliký. A začalo to na domácím mistrovství světa v roce 2015 v Praze. To byl takový můj malý sen a rodiče mi řekli, tak na to mistrovství jeď. Přišlo mi to moc drahé, nicméně rodiče mi vstupenky koupili, takže jsem se na to mistrovství dostal. Byla to úplná paráda, splněný sen. Tam jsem si koupil první sběratelský puk. A tím to celé začalo. Líbí se mi, že každý puk má jiné logo, většinou je tam vyobrazené místo, kde se hraje.
Jaké tedy byly ty sběské začátky? Věděl jste, že se sbírání puků věnují další sběratelé?
Začal jsem sbírat puky a když jsem jich měl kolem 200, tak jsem s nimi začal obchodovat na internetu a ozývali se mi ostatní sběratelé. A jeden kluk z Karlových Varů mi řekl, že ve Staré Říši se každoročně koná sraz sběratelů. Tak jsem se tam jel podívat s rodiči.
Čtěte také
Myslel jsem si, co nemám za sbírku, když je to 200 puků, ale ve Staré Říši mě oslovil pan Pifka a ptal se, kolik už mám puků, že jich má 17 000. To bylo překvapení, v té době jsem vůbec nechápal, jak se dá shromáždit takové množství. Ale postupem času se to tak nastřádá, že teď už jich mám také 4000.
Který kousek z vaší sbírky je pro vás nejcennější?
To je skleněný z mistrovství světa podepsaný Jaromírem Jágrem. Když jsem byl na dovolené v Kladně, tak jsem jel okolo jeho domu a říkal jsem si, jestli mám zastavit. Shodou okolností byla venku jeho maminka, tak jsem ji oslovil, jestli by mi pan Jágr mohl podepsat puk. Za pět minut vyšla s podepsaným pukem. Je to jeden z těch mých nejcennějších.
Naším hostem byl sběratel hokejových puků, Vladimír Štencl z Kounova. Je možné se na puky přijet k vám domů i podívat?
Určitě, pokud mi někdo napíše nebo mne osloví, nemám s tím problém, rád puky ukážu. Už u mě byli nějací lidé.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
