Krása ukrytá v kameni. Uměleckých kamenorytců je u nás jen několik, patří k nim Vojtěch Záveský

Vojtěch Záveský, rytec a brusič obyčejných i drahých kamenů vytváří ve své dílně „na dvorku" v Lázních Bělohradě umělecká díla v podobě přívěsků a medailonků. Také maluje, zedničí, pěstuje zeleninu. Pokouší i kovářské řemeslo. Má titul Mistr uměleckých řemesel. Letos 21. února oslaví sedmdesát let.

8 fotografií

Kamenorytectvím se živí jako soukromník už padesát let. Povídali jsme si o životě, o umělecké tvorbě, o jeho rytině kameje Krista pro repliku Svatováclavské koruny, o manžetových knoflíčcích pro tehdejšího prince Charlese, o řemesle rytectví a brusičství.

Čtěte také

Nejsme lokalitou drahokamů, ale máme u nás nádherné polodrahokamy, říká mineralog Jaromír Čermák

Uslyšíte reportážní zvuky z tvorby v jeho dílně, o uměleckém nadání z rodiny, o Lukavci, rodné obci jeho předků, o regionální krajinomalbě, o pokladech z Českého ráje. Zážitky z dětství přivedly Vojtěcha ke studiu oboru zpracování drahých kamenů a kovů na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově.

Ve třetím ročníku byl na praxi broušení kamenů v Granátu, družstvu umělecké výroby v Turnově. Tady pak tvořil jako nadějný glyptik, od roku 1977 začal pracovat jako soukromník. Nejprve pod Granátem, pak už samostatně.

Od té doby Vojtěch Záveský využívá hlavně místní kameny - acháty, vltavíny, variace křemene (od křišťálu přes ametyst k záhnědě). Mnohá jeho díla překročila hranici regionu i republiky. Vystavoval například také v Paříži nebo ve Vídni.

Lukavec, Vojtěchovo místo v srdci

Na zdi v útulném pokoji u Záveských v Lázních Bělohradě visí olejomalba s oblíbeným Vojtěchovým motivem: pohledem na Lukavec, v tomto případě od cesty zvané Trhovka.

Čtěte také

Nejkrásnější kámen je ten, který sami najdete v přírodě, říká majitel Galerie minerálů Luboš Blaha

Symbolické místo, odkud pocházejí předkové Vojtěcha Záveského.

Tady rád prožíval část svých dětských let, tady se poprvé dotkl pokladů zdejší země. A tady dnes pečuje o rodinné stavení po babičce a dědovi, i o zahradu.

Další plátna Vojtěcha Záveského jsou i jinde v domě: odkazují k regionu Podkrkonoší, na dohled je jak Sněžka, tak třeba i bělohradská Bažantnice.

Zdatný řemeslník, sportovec a milovník přírody

Vojtěcha Záveského formovala nejen láska k řemeslu a přírodě, ale také sport na Bělohradsku, připravoval i upomínkové předměty pro vítěze sportovních soutěží. Desítky let se sám účastnil cyklomaratonu na horských kolech na Zvičinu, jezdil bezmála sto kilometrů. Od 16 let běhal závody do vrchu ze Šárovcovy Lhoty na Zvičinu. Prostě slušný oddíl.

Čtěte také

Suvenýr i velký zážitek! Přibývá zájemců o řezání, broušení a leštění kamenných pokladů z Novopacka

K Vojtěchově skvělé fyziké kondici přispěla i životní etapa, která se už do rozhlasové Návštěvy nevešla.
„Ten rok, co jsem dělal v Granátě v Turnově, tak jsem měl problém se z Bělohradu dostávat do práce. Do Jičína jsem jel autobusem a podle toho, jak jsem se do Turnova dostal, tak jsem se po osmi a půl hodině vracel zase zpátky do Bělohradu."

„Když začala zima, tak mi jedna spolupracovnice našla od příbuzných takovou chaloupku v lese. Tam jsem přes zimu chodíval spát, kousek pod Kozákovem do lesa. Závěje sněhu, bylo to romantické."

„V zimě jsem tam přišel za tmy. Neprohrnuto, všude závěje. Tak jsem si zatopil a ráno v pět jsem zase šel kilometr a půl na autobus. No a pak jsem si jednou týdně dojel do Bělohradu za svou rodinou."

8 fotografií

„Dalšího půl roku od jara jsem zase jezdil na motorce do Turnova. Denně padesát kilometrů tam a padesát zpátky. Pak mi bylo řečeno, že bych mohl pracovat doma a jednou za čtrnáct dní dovážet dílo do Turnova. To jsem využil a postupně si tady v Bělohradě vytvořil zázemí."

Vojtěch Záveský si ve svém životě nejvíce považuje rodiny. „Myslím, že bych tohle povolání nikdy nemohl dělat, kdybych neměl zázemí v rodině. Když cítíte, že vám nejbližší okolí fandí, manželka, dcery i syn, tak je člověk spokojený. A to jsem! Děkuji za to."

Příjemný poslech!