Na začátku to byl úplně jiný Dakar, říká motocyklový jezdec Klymčiw

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ondřej Klymčiw na Dakaru 2017 ještě na motorce. Foto z 10. etapy (Chilecito - San Juan) v Argentině

Ondřej Klymčiw pochází z východočeských Řečan nad Labem. Na motorce seděl poprvé, když mu bylo osm let. Dařilo se mu na tuzemských amatérských rallye i v zahraničí.

Na legendární Dakar vyrazil poprvé v roce 2015. O dva roky později skončil na 11. místě. A o rok později právě v této věhlasné rallye málem přišel o život. Vrátil se tam potom jako manažer týmu a naposledy jako jezdec v nové kategorii Classic.

Je pravda, že vaším prvním strojem, na kterém jste jezdil, byla klasická Babeta?

„Ano. Ale nedá se říct jezdil, protože jsem na ní spíš šlapal, protože motor nefungoval, ale i tak mě to uspokojovalo.“

Ať moje děti třeba chytají ryby nebo tančí balet, ale motorky ne!

Motor jako takový vám do života vstoupil poprvé kdy?

„Možná tak v deseti letech, kdy mi táta koupil pořádnou motorku, ale jako profesionál jsem se tomu začal věnovat až asi v 26 letech. Dá se říct, že běžný závodník závodí odmalinka, má to v krvi a trénink probíhá od raného dětství. U mě to bylo tak, že v nějakých 22 letech mě pořád přitahoval motorismus a v tom věku jsem začal jezdit dragstry. Tam jsem utrpěl pár vítězství v českém Mistrovství republiky, i tituly. Ale po několika letech, když jsem jezdil Mistrovství Evropy, tak jsem vyhořel, protože jsem nebyl schopen tak sofistikovaný stroj obsluhovat a na těch pár vteřin jízdy mi ta práce za to nestála. Dal jsem si půlrok pauzu a pak přišel nápad, že bych si chtěl zkusit pouštní rallye.“

Co vaši kluci? Uniknout prostředí můžou jen velmi těžko.

„Oba dva kluci mají malou motorku, mají ji pro zábavu. Upřímně řečeno, je do motoristického světa nechci přivést, nelíbí se mi to prostředí, kde je obrovský tlak na děti. Ať dělají cokoliv, chytají ryby, tančí balet, cokoliv. Ale motorky ne. Doufám, že jim budu schopen ukázat svět rozmanitější a vyberou si z mnoha dalších jiných sportů nebo koníčků.“

Alena Zárybnická a Ondřej Klymčiw

Když jste si kupoval svoji první motorku, už vám v hlavě blikalo slovíčko Dakar?

„Pocházím z České republiky a tady je to díky panu Lopraisovi, kterého si nesmírně vážím, země Dakaru. A tady tím lidé žijí a nejvíc se mi na tom líbilo, že to není ani tak o tom stroji, jako o té hlavě a těle.“

Čím se Dakar liší od všeho ostatního? Co z něj dělá legendu?

„Myslím, že když Thierry Sabine založil v roce 1979 Dakar, tak to byl úplně jiný Dakar. To byla opravdu romantika. Ti lidé si to zapsali do hlavy, že to je extrémní sport. Lidi milují dobrodružství. Je to spojení extrémního závodu v extrémních podmínkách, ale zároveň vidíte krásu přírody jako divák. Je to spojení spousty emočních vjemů.“

Na Dakaru jste startoval poprvé v roce 2015. V roce 2018 jste přežil pád v rychlosti 115 km/hod. Řekněte mi, kolikrát jste si v hlavě přehrával, co se stalo?

„Já jsem rok nevěděl, co se stalo. Mám výpadek paměti zhruba na tři, tři a půl měsíce. A to mě trápilo, protože se nepovažuju za člověka, který riskuje, ale jsem v komunitě motorkářů, co říká buď na to koule máš, nebo nemáš a já jsem nebyl ochoten jít nadoraz. Takže až po roce jsem se od fanoušků, kteří byli na tom místě a vytáhli mi jazyk, dozvěděl, do čeho jsem narazil, co tam bylo, co se stalo, jak dlouho jsem čekal na helikoptéru a další podrobnosti. Tím se mi doplnila spousta informací a to mi psychicky pomohlo.“

profimedia-0545555453.jpg

Petr Vlček a Ondřej Klymčiw se postarali o jeden parádní kousek na Dakaru 2021. Škoda 130LR dojela do cíle v kategorii Classic. Co to je za kategorii?

„Je to kategorie pro automobily vyrobené do roku 2000 a ta vozidla musela buď absolvovat samotný Dakar, nebo nějakou známou pouštní rallye nebo se zapsat do historie motorsportu v rallye, například ve skupině B. A ta kategorie se oznámila minulý rok myslím na začátku května. Pak jsem si říkal, co mě propojí s českým fanouškem? Stál jsem v autě v zácpě, poslouchal jsem Radiožurnál, kde bylo, že Škodovka slaví 125 let výročí výroby a pět minut na to mi to bliklo, ta Škodovka je ze skupiny B. Zvedl jsem telefon, zavolal Jirkovi  Moskalovi, za hodinu jsme byli na kafi a za dvanáct dnů byla tiskovka na Letenském zámečku a oznámili jsme to světu.“

Měla vaše Škodovka nějaké jméno, nebo jen startovní číslo?

„Já nevím, jestli jsme ji nějak pokřtili, ale všem svým motorkám jsem říkal familiérně Prdelka, protože věřím, že každá věc má duši a proto se k ní tak chovám. Takže motorku, když jsme projeli cílovou páskou, tak jsem ji pohladil a poděkoval. Takže i tuhle Prdelku jsem vždycky pohladil po volantu. Mám k věcem vztah, není to pro mě jen věc.“

Spustit audio

Související