Michal Vondra obnovuje 100 let starou tradici: chci ručně vyrábět český drops na českých strojích!
Teď vám to pěkně osladíme. Představíme vám Michala Vondru z Hradce Králové, kdo se jednoho rána probudil a řekl si, že by bylo dobré začít možná dělat v životě něco trošku jiného, smysluplného, dobrého a sladkého. A začal vyrábět bonbony tak, jak se to dělalo před 100 lety na starých lisovacích strojích, které také začal sbírat.
Ty jsi nám dnes přinesl své bonbony, abychom ochutnali. Ale přinesl jsi ještě něco!
Donesl jsem do studia stroj 100 let starý. Je to firma Adolf Řezníček z Prahy, ono těch českých výrobců bylo víc. Snažím se o nich zjistit co nejvíc a samozřejmě se snažím i mít i těch strojů na skladě co nejvíc, takže jsem je začal sbírat. A začal jsem vyrábět i bonbony.
My se, Michale, známe spoustu let, dokonce jsme se několik let potkávali každý den pracovně v jednom soukromém rádiu, kde jsi dělal hudebního redaktora. Takže tohle jsi úplně opustil?
Je to tak. Hudba mě samozřejmě provází pořád, ale tak asi jako každého, kdo si ji pouští do sluchátek. Ale ty bonbony nejsou zase až tak stará záležitost. Chytilo mne to před nedávnem, nějakých 13 měsíců zpátky, kdy jsem zjistil, že něco takového existuje. Věděl jsem, že se bonbony vyrábí, ale jak se dělaly dříve, to jsem nevěděl. Zjistil sem, že těch strojů je víc, že to hodně frčí v cizině. Pak jsem se dostal k tomu, že to bylo hodně populární i u nás v Čechách, hlavně v meziválečném období. A začal jsem shánět stroj.
Nemůžu říct, že bych to plánoval. Ale viděl jsem renovaci starého stroje na bonbony, chvilku přemýšlel, a řekl si, tohle budu dělat.
Michal Vondra, sběratel historických strojků na výrobu dropsů
Co tě na tom tak nadchlo?
Prostě, když něco uvidíš a má tě to chytit, tak v tu chvíli už víš, že to je přesně ono. A tohle se mi stalo. Nemůžu říct, že bych si to nějak plánoval, prostě jsem viděl renovaci starého stroje na bonbony, chvilku jsem přemýšlel, asi tak šest vteřin, a řekl si, tohle budu dělat.
Čtěte také
To jsi ale vůbec netušil, do čeho jdeš, je to tak?
Netušil. Jen jsem si vzpomněl na tvrdé bonbony z dětství. Byly buď tvrdé nebo gumové. Fanoušci se dělili na tyto dvě party. Já byl vždy na ty tvrdé a snažím se "gumové" labužníky přetáhnout na svoji stranu. Ale nikterak násilně, nabízím a pak se ptám, jak jim to chutná. Začal jsem objevovat, jakým způsobem se to dělá a vyrábí, je spoustu postupů a receptů. Je to velké bádání a alchymie.
Jak jsi ale sháněl stroje na výrobu? Asi není nijak jednoduché si stroj na výrobu dropsů pořídit.
To je na tom opravdu to nejtěžší. To je Alfa a Omega. Buď ten stroj máš a můžeš vyrábět, nebo můžeš jen přemýšlet, kde ho seženeš. Já jsem se nejdříve snažil o tom něco v Čechách zjistit. Obeslal jsem asi 220 muzeí, které by o tom mohly něco vědět, nebo nějaký stroj i mít. V druhé vlně jsem šel dál a začal shánět na bazarech či ve starožitnictvích v Československu. To bylo asi 330 mailů a telefonátů, co jsem uskutečnil. Většinou byly odpovědi záporné, někdo napsal, že to má ve své sbírce, až se mi jednou ozval pán s tím, že by to pro mne měl. A to byl průlom. A je to právě tento stroj, který jsem dnes přinesl ukázat. Továrna Adolf Řezníček. Stroj byl jen v trošku horším stavu, neměl nájezdové rampy, které jsou potřeba k výrobě.
Žádný velkovýrobce nebudu, už tady jednoho máme a na toho neútočím. Ale rád bych se stal oficiálním malovýrobcem ručních bonbonů.
Michal Vondra, sběratel historických strojků na výrobu dropsů
Teď ale vypadá krásně, jako kdyby ho právě vyrobili.
Ještě měl uražený pant, což bylo to nejhorší. Někomu to zřejmě spadlo. Takže bylo potřeba najít šikovné lidi, kteří mi ten pant doplní zpátky, protože je to stará litina. Jen tak někdo se do toho nepustí, protože to je opravdu odborná záležitost.
Dostal jsem od tebe krásné, barevné bonbony. Každý je jiný, každý má jiný tvar, nejsou to ty průmyslově vyráběné. Prostě každý je originál.
Je to tak. Teď máš v ruce drops. Já vyrábím drops, protože bonbon může být i čokoládový, může být i z želatiny a podobně. Může být i plněný, ale drops je cucavý, tvrdý bonbon z kanditové hmoty. To je prostě drops.
Vidím bonbony světle zelené, tmavě zelené, červené, ty budou asi malinové.
Máš pravdu, je to malina. Já se rozhodl, že budu vyrábět ovocný bonbon, protože to mě baví, to mi chutnalo v dětství. Malina a jablko, to byly dva zásadní bonbony, které jsem chtěl vyrábět. Malina se povedla, jablko také, ale v průběhu testování jsem přišel i na jiné příchutě. Je jich strašně moc, musíš si z toho vybrat. Tady máš třeba eukalyptus a lékořici a další bonbony.
Jak dlouho to trvalo, než jsi vyrobil první dobrý cucavý bonbon?
Tak prosedíš spoustu hodin u internetu, koukáš na východ i na západ, prohlížíš videa, snažíš se z toho pochytit co nejvíc. A pak se to snažíš přenést do českých podmínek. Mým snem je dělat ryze český produkt od A do Z a samozřejmě na českých strojích. Zásadní bylo sehnat stroj, a když jsem ho měl, tak jsem začal shánět české ingredience, abych opravdu mohl říct, že vyrábím český drops.
A to se dělá z nějaké směsi, která se uvaří?
Je to směs. Je to hmota, kterou musíš svařit za hodně vysokých teplot. Není to úplně jednoduché. Ze začátku jsem se i spálil. To si člověk zapamatuje jednou provždy.
Viděl jsem i fotografie, kde jsi na poli s cukrovou řepou. Tam to začíná?
Potřeboval jsem lidem, a hlavně dětem, ukázat, jak vypadá bonbon v původním stadiu. Nejdříve je to cukrová řepa, ze které se musí cukr vyrobit. To je takový můj základní kámen k výrobě toho, co máš teď tady před sebou.
Kolik váží lisovací stroj, který jsi nám přinesl ukázat?
19 kilogramů. Jsou to dva válce posazené proti sobě, točíš klikou a mezi ty dva válce dáváš hmotu. Ta musí být hodně teplá, aby prošla těmi válci. Ty musí sedět pevně proti sobě, aby šly na sebe tak, aby každý válec vytvořil půlku bonbonu. Aby se potkaly proti sobě a vylisovaly třeba tuhle malinu, ananas, jablko nebo jakýkoliv jiný motiv. Podle toho, co máš na těch válcích. Ty jsou zásadní, protože sehnat staré válce, to je prostě problém. Kdyby je někdo měl, tady jsem. A děkuju.
Momentálně je to tedy u tebe taková sběratelská vášeň. Chceš to posunout ještě někam dál?
Kdyby se to povedlo, budu rád. Žádný velkovýrobce nebudu, už tady jednoho máme a na toho neútočím. Ale stal bych se rád oficiálním malovýrobcem ručních bonbonů.
Naším hostem byl Michal Vondra, sběratel starých historických strojů na bonbony. Moc děkuji za zajímavý rozhovor.
Související
-
Určitě existuje diagnóza na mé chování, ale radost vás žene dál, směje se sběratel podpisů Mikáska
Zavedeme vás do krkonošské Jilemnice, do Muzea popkultury. A představíme vám člověka, který nejen, že tohle místo vybudoval, ale patří mezi velké fanoušky filmů a herců.
-
S koníčkem až do vesmíru! Sběratel Julius Cacka o raketové poště a lovcích kosmických autogramů
Také jste v mládí cestovali do exotických koutů světa a přitom neopustili obývák? Stačilo listovat v albu známek s obrázky z různých zemí a svět byl najednou hrozně blízko.
-
Ďábelskou jízdu sběratele kabrioletů Pavla Kaliny odstartovala jeho žena. Přestal totiž honit holky
Vůni benzínu a kráse starých automobilů, veteránů, propadl Pavel Kalina už dávno. Není to ale tak dávno, co vystavuje své kabriolety a unikátní československé formule.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
