Lyžař a básník Viktor Emanuel Heeger

Když bylo Viktoru Emanuelovi dvanáct, osiřel a vyrůstal sirotek u svých příbuzných v Opavě. O prázdninách jezdil k tetě a strýci do Heřmanovic, kde pochytil místní německý dialekt. Díky své tetě se také seznámil se slezskými pohádkami a pověstmi.

Po ukončení studií se Viktor Emanuel Heeger stal učitelem na měšťanské škole v Bruntále. Výrazně se tu zapojil do společenského života: byl členem pěveckého spolku a sportovního spolku, podílel se na organizavání řady akcí a slavností.

V roce 1887 se vydal na cestu do Skandinávie, odkud si přivezl lyže, na kterých se učil jezdit na zahradě místního zámku. Stal se tak prvním lyžařem ve Slezsku a zároveň i průkopníkem tohoto sportu. Později stál u založení Moravskoslezského spolku lyžařů.

V 90. letech byl Viktor Heeger zvolen poslancem říšského sněmu za německou nacionální stranu. Tehdy se přestěhoval do Brna, kde se kromě politické práce věnoval také literární činnosti.

Psal slezským dialektem povídky ze života slezských Němců, převyprávěl řadu pohádek a legend, skládal vlastenecké básně a také písně.

Na začátku nového století ukončil politickou kariéru a střídavě učil na několika školách podporovaných spolkem  Bund der Deutschen Nordmährens. V roce 1909 se usadil v Opavě, kde spolu s farářem Jeronýmem Pavlíkem založil lidové divadelní jeviště, pro které napsal několik divadelních her.

Rozpad rakousko-uherské monarchie a vznik Československa nesl Viktor Emanuel Heeger velice těžce. V roce 1920 se přestěhoval do Jeseníka, Gräfenberga, kde si našel svou třetí ženu – předtím totiž dvakrát ovdověl – vnučku známého léčitele Vincence Priessnitze.

I na Gräfenbergu se věnoval literatuře a poezii. Psal dokonce rozhlasové hry pro brněnský rozhlas. Zemřel v roce 1935 v Opavě, kde je pohřben.

O rok později mu na jeho rodném domě v Zuckmantelu odhalena pamětní deska. Jejího slavnostního odhalení se účastnily tisíce lidí. V témže roce byl na vrchu Cvilín u Krnova odhalen památník tří velkých slezských umělců: básníka B.H. Witteka a hudebního skladatele E.S. Engelsberga a Viktora Emanuela Heegera.

Památník i deska byly po roce 1945 zničeny. Rodný Zuckmantel si ale Viktora Emanuela Heegera v posledních letech opět připomíná. V roce 2005 byla na nedaleké Heegerově vyhlídce osazena jeho pamětní deska.

Im Jubiläum der Woche erinnern wir an den Schriftsteller, Pädagoge und Skifahrer Viktor Emanuel Heeger. Heeger wurde am 28. April 1858 in Zuckmantel, in die Familie eines Waldgeometers geboren. Mit zwölf Jahren verlor er die Eltern und wuchs bei den Verwandten in Troppau auf. In der Ferienzeit besuchte er immer seine Tante und seinen Onkel in Hermannstadt, wo er die dortige Mundart kennenlernte. Dank seiner Tante konnte er Schlesische Märchen und Sagen hören. Nach seinem Studienabschluss wurde Heeger Lehrer an der Bürgerschule in Freudenthal. Er engagierte sich im gesellschaftlichen Leben: war Mitglied im Gesangsverein und Sportverein und organisierte mehrere Feste und Veranstaltungen.

Im Jahre 1887 machte sich Heeger auf den Weg nach Skandinavien. Von dort brachte er Ski mit und lernte im Schlossgarten Skifahren. Damit war er der erste Skifahrer in Schlesien und Pionier von dieser Sportart. Später war Heeger Mitbegründer des Mährisch-schlesischen Skivereines. In den 90er Jahren des 19. Jahrhunderts wurde Viktor Heeger zum Abgeordneten des Reichstages für die Deutsche Nationalpartei. Er zog nach Brünn, wo er sich neben der politischen Arbeit auch dem Schreiben widmete. Heeger schrieb im Schlesischen Dialekt Geschichten aus dem Leben der Schlesier und überschrieb einige Märchen und Legenden. Er komponierte  sogar vaterländische Lieder und schrieb Gedichte, in welchen er die Heimat lobte. Am Anfang des 20. Jahrhunderts beendete Heeger seine politische Kariere und lernte an mehreren Schulen, die vom Bund der Deutschen Nordmähren unterstützt waren. Im Jahre 1909 wurde er in Troppau ansässig, wo er gemeinsam mit P. Hieronymus Pawlik  ein Volkstheater gründete und für welches er einige Theaterspieler schrieb.

Den Zerfall der Österreich-ungarischen Monarchie ertrug Viktor Emanuel Heeger sehr schwer. Im Jahre 1920 zog er nach Gräfenberg, wo er seine dritte Ehefrau fand. Er war nämlich zweimal verwitwet. Diese Frau war die Enkelin des berühmten Heilpraktikers Vinzenz Priessnitz. Auch in Gräfenberg widmete sich Heeger der Literatur und Poesie. Er schrieb sogar für den Brünner Rundfunk Hörspiele. Viktor Emanuel Heeger starb am 5. August 1935 in Troppau. Ein Jahr später wurde an seinem Geburtshaus in Zuckmantel eine Gedenktafel enthüllt. An der Enthüllung nahmen tausende Menschen teil. Im gleichen Jahr wurde am Burgberg bei Jägerndorf ein Denkmal der drei großen schlesischen Künstler enthüllt: dem Viktor Emanuel Heeger, Dichter B.H. Wittek und Komponisten E.S. Engelsberg. Nach 1945 wurde dieses Denkmal vernichtet. Zuckmantel erinnert sich aber an Viktor Emanuel Heeger: im Jahre 2005 wurde an der Heeger-Aussicht eine Gedenktafel enthüllt.