Kouzelná zahrada u vonící roubenky Suchardových je plná květů tanečnic. Říkají jim „fuchsinky“

5. srpen 2019

Jdeme vstříc desítkám vůní, kterými nás už za brankou u Květinové chaloupky v Újezdci u Syřenova štědře zahrnuje rozárium. Z barev až přechází zrak. Jsou tu už i první květy tanečnic, fuchsií, letos obzvlášť  působivé. „Říkám jim „fuchsinky", jsou jako lampionky, jsem z nich až dojatá, protože letos jako by se nám chtěly odvděčit za péči, jsou fakt krásné, doslova září!"  vítá nás velkopěstitelka fuchsií Jana  Suchardová v tradičních letních dnech „otevřené branky". 

V kouzelné zahradě u Květinové chaloupky na rozhraní semilského a jičínského okresu zakořenilo na šest stovek kultivarů fuchsií, kolem stovky druhů růží - a přibývá jich. Jsou tady v dobré společnosti balkonových rostlin, bylinek a trvalek.

Jana Suchardová  připravuje sazenice pro zájemce

„Máme tu rostlinky, které snášejí stejné podmínky jako fuchsie. To znamená subtropy. Před několika lety jsme si s Janou řekli, že to omezíme, ale kdepak, ještě nám přibylo," usmívá se Pavel Sucharda a na požádání popisuje, jak si ráno rád přivstane, kromě květin se rodina stará i o ovce, kozy a oslíka. A věří, že syn se snachou budou v jejich práci pokračovat. Už teď jim pomáhají.

S fuchsiemi je třeba si povídat a mít je rád. Pak vypěstujete opravdové krásky. Cítím, že jsou v pohodě. A já potom také.
Jana Suchardová, velkopěstitelka fuchsií

Náchylnost k pěstování květin se u čtyřiašedesátileté pěstitelky Jany Suchardové probudila před 23 lety na výstavě fuchsií v liberecké galerii. Tam neodolala barvám a tvarům květů a pořídila si prvních deset kousků.

Práce, radost i pýcha mezi květy „tanečnic"

Čtěte také

„Především mám dobrého manžela, protože veškerou těžkou práci dělá on a stará se tady po celý rok, jinak bych to nezvládala, je to docela dřina. Spousta energie je potřeba už k tomu, abychom na jaře květiny vytahali ven ze skleníku a rozmístili je tady v zahradě. To trvá celý měsíc," přibližuje Jana dílek z fuchsiové mozaiky. A Pavel Sucharda doplňuje, že odborná pěstební práce je výhradně doménou jeho ženy.

„Když prší, pomáhá nám dešťovka, která je pro naše květiny nejlepší, ale v současném horkém a suchém počasí bere manžel tisícilitrovou nádobu, traktůrek a jede pro vodu. Koupili jsme čerpadlo, takové větší, hasičské a tady u nás vodu přečerpáváme do nádob. Něco ze studny, něco se přiveze. Voda výrazně podporuje svěžest a sytost barev fuchsií," vysvětluje Jana Suchardová.

Malebná fuchsiová zákoutí, jedno lepší než druhé

Nad letošní úrodou žasnou i sami Suchardovi a Jana k tomu přidává svůj zážitek:
„Tři dny před výstavou jsem si časně ráno sedla do pergoly, přinesla si kafe a koukám na stěnu z fuchsií, kterou si právě našlo vycházející sluníčko. To byla taková nádhera, že mně i teď ještě jdou až slzy do očí. A říkala jsem si, jak krásnou máme zahradu."

Půvabné tanečnice u Suchardů

Ze společnosti bílých, růžových, lososových, temně rudých, fialových nebo fialovo červených, buclatých a štíhlých tanečnic, které zdobí poličky u venkovních stěn roubenky, další zákoutí a cesty na zahradě, se neodchází snadno.

Čtěte také

Empatická Jana nám zastavení v kouzelné zeleni plné barev prodlužuje posezením pod dřevěnou pergolou přímo u zápraží, kde se osvěžujeme vychlazeným kozím domácím sýrem od Suchardů. Kolem procházejí další návštěvníci, kteří si s sebou odnášejí zatím ještě útlé sazenice muškátů, fuchsií, petunií nebo begónií.

Rok co rok se v létě Jana a Pavel Suchardovi seznamují s novými lidmi, popovídají si s nimi, předají si navzdájem zkušenosti, poradí jim, jak o květiny pečovat. Přitom se shodují, že nejdůležitější je s fuchsiemi žít, všímat si jich, povídat si s nimi a mít je rád. Pak prý prozradí svá tajemství a vy vypěstujete opravdové krásky.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.