Kouzelná zahrada u vonící roubenky Suchardových je plná květů tanečnic. Říkají jim „fuchsinky“

5. srpen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cestu od branky lemují nejen růže, ale už i keříkové  fuchsie

Jdeme vstříc desítkám vůní, kterými nás už za brankou u Květinové chaloupky v Újezdci u Syřenova štědře zahrnuje rozárium. Z barev až přechází zrak. Jsou tu už i první květy tanečnic, fuchsií, letos obzvlášť  působivé. „Říkám jim „fuchsinky", jsou jako lampionky, jsem z nich až dojatá, protože letos jako by se nám chtěly odvděčit za péči, jsou fakt krásné, doslova září!"  vítá nás velkopěstitelka fuchsií Jana  Suchardová v tradičních letních dnech „otevřené branky". 

V kouzelné zahradě u Květinové chaloupky na rozhraní semilského a jičínského okresu zakořenilo na šest stovek kultivarů fuchsií, kolem stovky druhů růží - a přibývá jich. Jsou tady v dobré společnosti balkonových rostlin, bylinek a trvalek.

Jana Suchardová  připravuje sazenice pro zájemce

„Máme tu rostlinky, které snášejí stejné podmínky jako fuchsie. To znamená subtropy. Před několika lety jsme si s Janou řekli, že to omezíme, ale kdepak, ještě nám přibylo," usmívá se Pavel Sucharda a na požádání popisuje, jak si ráno rád přivstane, kromě květin se rodina stará i o ovce, kozy a oslíka. A věří, že syn se snachou budou v jejich práci pokračovat. Už teď jim pomáhají.

S fuchsiemi je třeba si povídat a mít je rád. Pak vypěstujete opravdové krásky. Cítím, že jsou v pohodě. A já potom také.
Jana Suchardová, velkopěstitelka fuchsií

Náchylnost k pěstování květin se u čtyřiašedesátileté pěstitelky Jany Suchardové probudila před 23 lety na výstavě fuchsií v liberecké galerii. Tam neodolala barvám a tvarům květů a pořídila si prvních deset kousků.

Práce, radost i pýcha mezi květy „tanečnic"

Čtěte také

„Především mám dobrého manžela, protože veškerou těžkou práci dělá on a stará se tady po celý rok, jinak bych to nezvládala, je to docela dřina. Spousta energie je potřeba už k tomu, abychom na jaře květiny vytahali ven ze skleníku a rozmístili je tady v zahradě. To trvá celý měsíc," přibližuje Jana dílek z fuchsiové mozaiky. A Pavel Sucharda doplňuje, že odborná pěstební práce je výhradně doménou jeho ženy.

„Když prší, pomáhá nám dešťovka, která je pro naše květiny nejlepší, ale v současném horkém a suchém počasí bere manžel tisícilitrovou nádobu, traktůrek a jede pro vodu. Koupili jsme čerpadlo, takové větší, hasičské a tady u nás vodu přečerpáváme do nádob. Něco ze studny, něco se přiveze. Voda výrazně podporuje svěžest a sytost barev fuchsií," vysvětluje Jana Suchardová.

Malebná fuchsiová zákoutí, jedno lepší než druhé

Nad letošní úrodou žasnou i sami Suchardovi a Jana k tomu přidává svůj zážitek:
„Tři dny před výstavou jsem si časně ráno sedla do pergoly, přinesla si kafe a koukám na stěnu z fuchsií, kterou si právě našlo vycházející sluníčko. To byla taková nádhera, že mně i teď ještě jdou až slzy do očí. A říkala jsem si, jak krásnou máme zahradu."

Půvabné tanečnice u Suchardů

Ze společnosti bílých, růžových, lososových, temně rudých, fialových nebo fialovo červených, buclatých a štíhlých tanečnic, které zdobí poličky u venkovních stěn roubenky, další zákoutí a cesty na zahradě, se neodchází snadno.

Čtěte také

Empatická Jana nám zastavení v kouzelné zeleni plné barev prodlužuje posezením pod dřevěnou pergolou přímo u zápraží, kde se osvěžujeme vychlazeným kozím domácím sýrem od Suchardů. Kolem procházejí další návštěvníci, kteří si s sebou odnášejí zatím ještě útlé sazenice muškátů, fuchsií, petunií nebo begónií.

Rok co rok se v létě Jana a Pavel Suchardovi seznamují s novými lidmi, popovídají si s nimi, předají si navzdájem zkušenosti, poradí jim, jak o květiny pečovat. Přitom se shodují, že nejdůležitější je s fuchsiemi žít, všímat si jich, povídat si s nimi a mít je rád. Pak prý prozradí svá tajemství a vy vypěstujete opravdové krásky.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.