Jihočeský zámek Orlík nad Vltavou stojí přímo nad přehradou. Na první pohled působí jako pevnost

Zámek Orlík nad Vltavou zná většina z nás. Přinejmenším z doby, kdy jsme na něm coby dítka školou povinná trávili nejeden školní výlet. Vracejí se dodnes návštěvníci s tím, že už tady byli kdysi a že si přece jen něco z té původní prohlídky pamatují?

„Ano, celá řada návštěvníků sem přichází právě s tím, že sem chodili jako malé děti na povinné školní výlety,“ souhlasí průvodce Jiří Švehla. „A pokud se po něčem ptají nebo se nám svěřují se svými vzpomínkami a dojmy, bývá nosným slovem pevnost, což podle mě Orlík do dnešní doby je.“

Proražený vchod

Dokládá to nejenom vzhled se třemi obrannými věžemi, ale i hlavní vchod. Orlickou bránu tvoří tunel, který je proražený v obrovském skalním suku. Na první pohled si toho ani nevšimnete, protože je celý tunel obezděný.

Přesné datum založení hradu není známé. Jisté ale je, že původní hrad strážil z vysoké skály nad Vltavou obchodní stezku, která vedla po řece i podél řeky.

Mezi největší zážitky z prohlídky zámku patří kromě výhledů na okolní hladinu Orlické přehrady lovecké trofeje na stěnách. Celkem je jich na zámku tři a půl tisíce. A k tomu pochopitelně i úctyhodná sbírka loveckých zbraní.

Zámecká místnost|foto:Filip Černý, Český rozhlas

Krásná je ale i procházka po okolí. „Kdybychom se mohli vznést nad zámek, viděli bychom, že Orlík je středem rozlehlé lovecké krajiny, která byla budovaná Schwarzenbergy po několik generací. Kolem zámku se rozprostírá anglický park, který je širokými alejemi propojený s okolními bažantnicemi, honitbami a oborami a vytváří tak celek monumentální krajinné úpravy v podobě lovecké krajiny, která je dnes památkově chráněná,“ vysvětluje Jiří Švehla.

Připomínkou historie dlouholetých majitelů jsou také rodové stromy rozvěšené v interiéru zámku, většinou příslušníků rodu Schwarzenbergů. Tedy rodu, který Orlík drží od roku 1719, kdy panství obdrželi jako dědictví po Egmbercích, do současnosti. „Asi nejvýznamnějším rodovým stromem je ten, který náleží nedávno zesnulé hlavě rodu Schwarzenbergů, tedy Karlu VII. ze Schwarzenberga, bývalému ministrovi zahraničních věcí, kancléři prezidenta Havla, senátorovi a poslanci,“ dodává průvodce.