Jičínské Srdíčko bije už 65 let. První pohádky se hrály na poštovním úřadě

Spolek tvoří parta nadšených lidí, kteří zůstávají věrní myšlence otců zakladatelů.

„Soubor se rozhodl jít cestou, která je jednou z nejkrásnějších, na jejímž konci je odměna vpravdě nejvzácnější - uspokojení dětského srdce a povznesení dětské duše. Od srdce nás všech, kdož hrajeme, k srdci nejposlednějšího diváka v sále bylo vždy hráno a bude hráno," píše se v úvodu kroniky souboru.

Vlastní historie loutkového divadla Srdíčko však začala rokem 1951, kdy se pracovníci poštovního úřadu a nadšení divadelní ochotníci Jaro Fric a Jiří Škaloud snažili obnovit staré loutkářské tradice.

„Díky pochopení tehdejšího ředitele jičínské pošty Beyvla byla od Emila Koláře zakoupena scéna, dekorace, čtrnáct loutek a další technické vybavení Uměleckého loutkového divadla Josefa Koláře. Prvním principálem divadla se stal Jaro Fric, technickým vedoucím Emil Kolář a správcem divadla Jiří Škaloud. V budově poštovního úřadu byla vyčleněna místnost, ve které se pak zkoušelo a hrálo," popisuje začátky Srdíčka současný principál Milan Smolík.

Přátelé v zákulisí úpického loutkového divadla|foto: LS Srdíčko

A podle zápisů v kronice doplňuje, že do suterénu Masarykova divadla se scéna přestěhovala v roce 1957. V nových prostorách, které si loutkáři přestavěli a upravili, byla první premiéra v září roku 1959. Od té doby až dodnes je to ten pravý domov pro Srdíčko, i když podle principála by některé úpravy byly žádoucí.

Dračka o víkendové pohádky

„Chybí nám tady například klimatizace, protože když je sál plný, rychle se vydýchá a je tam velké horko. Rezervy jsou i v technickém zázemí dílen, malírny a výrobny kulis. Pohádky pro děti hrajeme každých čtrnáct dnů od října do dubna a o diváky rozhodně nouzi nemáme. Často musíme na hlavní vstupní dveře vyvěsit cedulku s nápisem „Vyprodáno"," usmívá se Milan Smolík.

Ale vzápětí si posteskne, že souboru, který má kolem dvaceti kmenových členů (s externisty třicet), chybí hlavně mladá krev.

Pohled do sálu v Srdíčku|foto: Vladislava Wildová

Jičínští loutkáři jezdí hostovat i mimo domovskou scénu. Znají je malí diváci například v Libáni, v Hořicích, v Nové Pace nebo v Bzenci. Loutkaření je pro všechny koníčkem, kterému se věnují ve svém volnu a bez nároku na honorář.

Popřát k výročí přijel i Krakonoš

Jičínští loutkáři společně s Kulturními zařízeními města Jičína, pod jejichž „křídla" soubor dlouhá léta patří, připravili pro své diváky k výročí narozeninové dárky. Prvním je přehlídka loutkových divadel zblízka i zdaleka. Spřátelená divadla účinkují každou sobotu na scéně Srdíčka až do 25. listopadu. V době našeho natáčení tam právě s Krakonošovou pohádkou hostovalo novopacké divadlo Rolnička, které svou gratulaci hostitelům předalo v závěru naší zvukové reportáže.

Za malými jičínskými diváky přijede ještě plzeňské divadlo Alfa s maňáskovou groteskou „Tři mušketýři", domácí Srdíčko nabídne 16.prosince „Pyšnou princeznu".

Součástí je i losování o ceny

„Dalším naším dárkem je poděkování dětským divákům za stálou přízeň tím, že po každém představení losujeme tři výherci drobných cen. Třetím dárkem pak bude ocenění pro vytrvalé diváky. Za účast na každé pohádce dostávají děti razítko na sběratelskou kartu. Kdo jich sesbírá nejvíc, postoupí do slosování o pět hodnotných cen," dodává principál souboru Srdíčko Milan Smolík, který tentokrát v roli biletáře u vchodu kontroluje lístky, které mu podávají hlavně dětské ruce a volá na své kolegy, ať vyvěsí, že je vyprodáno. Do začátku představení hostujícího novopackého souboru v tu chvílí zbývá ještě téměř půl hodiny.

Z pohádky Bubák Kája|foto: LS Srdíčko