Jazz je svoboda a otevřenost. Směs různých hudebních žánrů a vlivů. A pořád lidi přitahuje
Hradcem Králové opět prochází jazzový festival Jazz goes to town. Letošní již 23. ročník je podobný tomu loňskému, koncerty totiž najdete na stejných místech. Hudba saxofonu, piana, klarinetů a trubek rozezní samozřejmě královéhradecké sály, kluby, hospody, ale například i Gočárův sbor kněze Ambrože.
Během pěti dní nabízí zájemcům celkem třináct hudebních vystoupení napříč širokým spektrem jazzové hudby, tuzemské koncertní premiéry i tři vystoupení v doprovodném programu a hudební workshop.
S hudební jazzovou pozvánkou přišli do studia Českého rozhlasu Hradec Králové dramaturg festivalu Zdeněk Závodný a muzikant a jazzmen Pavel Hrubý, který už má vystoupení s kapelou Limbo za sebou.
Ano, hráli jsme ve středu od 7 hodin večer.
Začali jste v úterý, tak co už máte za sebou?
V úterý zahajoval Invisible World Quartet Tomáše Lišky. A potom Bansal Band, opět to byl mezinárodní kvintet. To bylo v úterý v Besedě. A ve středu jsme se přesunuli do Studia Divadla Drak, kde hrál Pavel s Limbem. Ve čtvrtek jsme se přesunuli do Bia Central a tam budou dva koncerty. Maďarský kvartet Knutdut Men, což je zhruba dva roky fungující kvartet budapešťského saxofonisty a klarinetisty a hráče na dudy a zpěváka Bély Ágostona. To je kvartet, který navazuje na nějakou postbebopovou tradici. Kombinují prvky maďarského folklóru, plus tam jsou názvuky africké muziky. I freejazzu.
Pavle, jak se vám s Limbem hrálo v Hradci Králové? Byl jste spokojen s publikem? Jak vás lidé přijali?
Já jsem spokojený naprosto. Já mám hlavně radost, že festival tady nejen funguje a že lidé chodí na koncerty. Ale protože ta hudba, co se tady na festivalu dělá poslední roky, je prostě originální. Pestrá směs různých žánrů. A lidé pořád chodí. Zajímá je to. Je to současná hudba a já mám z toho radost. Že ty sály jsou plné.
Můžeme představit kapelu Limbo? Vy jste z Plzně?
Já žiji v Plzni, ano. Kapela Limbo, to je kvartet bez harmonického nástroje, kontrabas, bicí, já hraju na basklarinet a saxofon a pak je tam trumpetista Franta Kučera.
A hudba kterou děláte? Dá se to nějak zaškatulkovat a specifikovat? V jazzu je to různorodé, pestré, ale můžete to trošku popsat.
Pokusím se. My s oblibou říkáme, že tak poletujeme nad těmi žánry. Prostě za historii kapely u nás v té tvorbě můžete slyšet leccos. Africké názvuky, etno, freejazz, volnou improvizaci, klasický jazz. Na festivalu jsme zahájili první koncert a jedeme 14 dní turné k novému albu Details. A je to taková zvláštní situace trošku. Protože my jsme celou dobu pracovali s volnou improvizací, ale tohle CD je celé předem zkomponované napsané dopředu. Takže je takové trošku jiné.
Na jaké muzice jste vyrostl? Začínal jste už někde na Lidušce ne?
To je pravda. Na flétničku. Tatínek je muzikant a přihlásil mě, když mi bylo 8 let na Lidovou školu umění. A hrál jsem na zobcovou flétnu. A potom jsem se záhy začal učit na klarinet. Já jsem polovinu svého života vyrůstal za minulého režimu a bylo to na malém městě, tak nebylo jednoduché se k nějaké muzice dostat. Byl jsem izolovaný. Doma jsme měli v té době, co se dalo sehnat, máma měla desky Edith Piaf nebo Elvise Presleyho. Pak tam samozřejmě byli Gottové. Ale já jsem vlastně poslouchal tu Edith Piaf. To mě bavilo. Ten šanson. A pak až na konzervatoři, když jsem se dostal do Plzně v roce 1984, tak jsem poznal nějaké lidi a ti mě pak zásobili strašnou spoustou muziky z celého světa.
Vaše kapela Limbo byla v roce 2008 nominovaná na Cenu Anděl.
Ano, na žánrovou Cenu Anděl v roce 2008 za nahrávku Kalimbo. Ta nominace vám může pomoci třeba k tomu, že může být grant na novou desku. Taková jako podpora to je. Je to dobré. jako, no.
Proč jste ji tenkrát nedostali? Možná, že jste z Plzně, ne? A máte to do Prahy daleko.
To nevím. A já jsem nad tím ani úplně nepřemýšlel. V tom roce byla nominovaná Zuzka Runková za Balance, my a kolega Jaromír Honzák. A ten toho Anděla dostal. Ale to by bylo na nějaký delší rozbor. To je na kriticích a na té akademii, kdo tu cenu dostane, že jo.
V kolik vlastně vstáváte vy muzikanti? Není to pro vás takto ráno nekřesťanská hodina? Co vy Zdeňku, jako dramaturg festivalu?
Já s tím trošku problém mám, už třetí den úplně nespím dobře. S Pavlem jsme bavili o názvu kapely Limbo a Pavel mi vysvětloval, že jeden z výkladů toho slova je, že to je takový ten stav mezi bděním a spánkem. A já to mám poslední tři noci takhle, že vlastně nevím, jestli spím, nebo bdím. Ale samozřejmě návštěva Českého rozhlasu mě probrala.
Ohlédněte se za těmi prvními dny. Jste spokojeni s tím, jak lidé chodí v Hradci Králové na jazz?
Já jsem spokojen. My to v tomhle týmu děláme třetí rok. A já musím říct, že ta návštěvnost je vždy podobná. Překvapuje mě, že ty sály jsou víceméně plné. Loni to bylo také tak, předloni také, takže já jsem spokojený.
Na co se ještě do soboty můžeme těšit? Protože program bude postupně do té soboty gradovat. Co máte na programu?
Dnes nás čeká v kině Bocentrál Ondřej Štveráček Quartet s americkým bubeníkem Gene Jacksonem. To je jedna z bubenických legend. To je člověk, který hrál například s Herbie Hancockem v jeho triu a v kvartetu s Davem Hollandem a tak dále. A po Ondřeji Štveráčkovi bude následovat koncert marocké zpěvačky Oum, což je jeden z těch koncertů, které budou exkluzivně na festivalu Jazz Goes to Town vůbec poprvé uvedeny v České republice. Oum je zpěvačka, která pochází z Casablancy, kde taky žije. A v současné době je považována za hvězdu severoafrické hudby, která kombinuje afrobeat, soul, gospel a jazz.
Nabízí se otázka, odkud ten jazz vůbec je?
To jste mi nahrál, protože já se poslední dobou snažím vždy do programu zakomponovat nějakou Afriku. Loni se nám podařili Sons of Kemet, Sebuck a Hudsons, který tedy pochází z Karibiku, ale tam ty kořeny africké hudby byly evidentní. A tak byl záměr mít tady i letos opravdu někoho z té Afriky. Protože kořeny té muziky, které se říká jazz, nebo jedna z těch větví, jde přímo z africkýho kontinentu.
Pojďme se také podívat i na sobotu. To bude vlastně hlavní festivalový den. Bude se třeba bubnovat v Divadle Josefa Tejkla, v Jesličkách. Tam bude od 14 hodin bubenický workshop. V evangelickém kostele v Nezvalově ulici pak bude od 17 hodin brněnský saxofonista a skladatel Pavel Zlámal. Městská hudební síň zase nabídne od 18 hodin slovenského bubeníka Dano Šoltise. To je ten, který bude učit na tom workshopu?
Ano, Dano bude mít bubenický workshop a pak bude mít to sólo. Ta sobota je postavená, ta první půlka, na třech sólech. Zahraje Pavel Zlámal, Dano Šoltis a potom původem sardinský kytarista Paolo Angeli. Což je umělec, který je podle mě fenomenální. On začal hrát na sardinskou tradiční kytaru, ale potom si ji začal různě modifikovat a upravovat. Dnes hraje na nástroje, které mají 18 strun a nehraje se na ně jen rukama, ale i smyčcem. A pak má takový systém kladívek, takových pedálů, na to hraje vlastně i perkusivně, pomocí nohou. Zní to jako takový malý orchestr. To bude koncert také v Městské hudební síni.
A závěr festivalu?
Závěr festivalu bude v rukou švédského septetu Angles7. Což je kapela, kterou vede saxofonista Martin Küchen a je složená z těch nejzajímavějších a nejkreativnějších švédských muzikantů napříč jazzovou, klasickou i experimentální hudbou. A tady bude změna. Původně to mělo být ve 20:30 v Novákových garážích. Ale bohužel vlivem nepředvídatelných okolností, které nikdo netušil, nám to nebylo umožněno. Takže se zase vrátíme do Studia Beseda.
Takže v Besedě večer v sobotu ve 20:30 začíná taková třešnička na dortu?
Já k tomu takto nepřistupuji. I když ten festival graduje, pátek a sobota jsou větší koncerty a je jich třeba i víc, ale pro mě je každý den jako hlavní den festivalu.
Děkuji Pavlovi Hrubému a Zdeňkovi Závodnému za aktuální zprávy z letošního festivalu Jazz Goes to Town. Ať se daří a ať to hraje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.