Jak říkal John Lennon, chtěl bych být šťastný. A mít pořád svoji super kapelu a hrát koncerty

Kapela se rozrostla o další dva členy a v současné době prostě hraje a hraje. Vyhráli FolkyTonk 2017 nebo soutěž Czechtalent 2018. Hrají jen vlastní tvorbu a směřují od folku  k pop/folk/rocku. A čeká je premiéra a křest nového klipu s názvem Tiká mi na poplach.

Mladý talentovaný zpěvák, muzikant a také herec, Petr Matyáš Cibulka z Hradce Králové, je naším dnešním hostem. Petře, rád vás zase vidím. Naposledy jsme se setkali na jaře v Trutnově na soutěži Česko zpívá, což soutěž pro mladé začínající talenty a zpěváky. Jak se vám tam líbilo?
Já jsem tam byl úplně poprvé v životě. Bylo to příjemné. A myslím si, že mi ta soutěž toho hodně dala. Potkal jsem tam vás, spoustu hezkých a příjemných lidí. Bylo to super.

V 10 letech jsem uviděl hrát Tomáše Kluse. A hned jsem poprosil mamku, ať mi koupí kytaru.
Petr Matyáš Cibulka, muzikant

Já si to pamatuji, protože vy jste vstoupil do povědomí i poroty takovou svéráznou písničkou. Ono se tam totiž objevilo jedno takové peprnější slovíčko.
Ono jich tam bylo víc.

Já už jsem to ani potom nepočítal. Ale každopádně to nezastřelo váš osobitý styl, který mi trošku připadá jako u Tomáše Kluse.
Tak to je možné, ale nemyslím si, že to je úplně Tomáš Klus, kterého mám rád. Třeba teď jsem hodně poslouchal zase jeho stará alba. Ale myslím, že se od Tomáše určitě odlišuji.

Petr Matyáš Cibulka a tikot hodin|foto: Nikol Čechová

Ale možná on stál na začátku vašeho muzicírování.
To samozřejmě, já jsem hlavně kvůli němu začal hrát na kytaru a skládat písničky.

Co vás tedy přivedlo k muzice? Byl to tedy Tomáš Klus? Protože vy jste nejdříve jako malé čtyřleté dítě začínal tancovat. Začínal jste s tancem ve skupině T-BASS v Hradci Králové. Potom jste také dělal nějakou chvíli karate.
Ano, karate také. A ta muzika? Já vlastně vůbec nevím. Nikdy jsem nebyl nějak průbojný v muzice, ani jsem neposlouchal žádné písničkáře. Až jsem jednou viděl Tomáše Kluse v televizi, myslím, že v show Jana Krause Pánubohu do oken, a to mě tak uchvátilo, ten člověk, že jsem řekl mamce, ať mi koupí kytaru a začal jsem hrát.

Začal jste skládat vlastní písničky.
To přišlo úplně samo s tím. Protože mě nebavilo hrát cizí písničky, říkal jsem si, když už mám kytaru, tak co zkusit napsat něco sám. Tak to vzniklo.

Petr Matyáš Cibulka se svou kytarou|foto: Eliška Kottová

To vám bylo kolik let? Když jste řekl mamce, ať vám koupí kytaru?
To byla pátá třída, kolik je lidem v pátý třídě? Musím to spočítat. Brácha je ve čtvrté, tomu je devět, tak mě bylo asi 10 let.

Kolik vám bylo, když jste řekl mamce, aby vás vzala poprvé do divadla? Protože vy jste také herec. Tenkrát to bylo divadlo Jesličky v Hradci Králové.
Je to tak, ale já jsem jako malý kluk chodil do Divadla Drak. Já jsem totiž velký milovník Divadla Drak. Všechno lítá, co peří má, je dodnes mé nejoblíbenější představení, který jsem kdy viděl. A tam jsem chodil už odmala, třeba od takových dvou let. Když jsem začal chodit do Jesliček, tak mi bylo 8, takže před 10 lety.

Petr Matyáš Cibulka s Honzou Skorunkou v Metro Music Baru|foto: Adi Hrubá

To vás asi tedy začalo divadlo hodně bavit.
Upřímně, nejdřív mě moc nebavilo. Trvalo to tak 3, 4 roky, než jsem si v tom divadle našel něco, co by mě k němu připoutalo. A dnes bez toho divadla asi nemohu žít, protože je to hrozně osvobozující činnost.

Musíme připomenout, že vy jste už také vyzkoušel velká prkna, která znamenají svět. V Klicperově divadle jste účinkoval v Kočičí hře.
Ano, v Kočičí hře. To byla taková stafáž. Nebyla to úplně velká role, ale byla to pro mne strašně velká příležitost. Potkat se na těch prknech s herci, které vždy člověk viděl jen v klubu po představení. Seznámit se s nimi a zjistit, že to jsou taky normální lidi, kteří vás navíc můžou hrozně moc naučit.

Pavla Tomicová také hraje v Kočičí hře, tak to muselo být úžasné. Možná to byl také důvod, proč jste se přihlásil na Divadelní akademii do Prahy?
No, je to možná tím, když jsem byl v Jesličkách, tak mi všichni říkali, že se mám přihlásit na DAMU. Tak jsem si řekl, že půjdu. Že to je fajn, že bych to mohl studovat. Přihlásil jsem se a nějak to vyšlo. Ale upřímně, chtěl jsem se tam dostat. Nezkoušel jsem to jen tak.

Petře, vy máte také úplně novou písničku.
Je to úplná novinka. Teď má vlastně premiéru i s videoklipem. Je to song, který jsme chtěli udělat s nějakou velkou produkcí, aby to znělo opravdu rádiově. Aby to mohlo slyšet co nejvíc lidí.

Spíš než kapela jsme kamarádi, co mají rádi hudbu. A koncerty jsou to nejpřímější, co člověk má.
Petr Matyáš Cibulka, muzikant

Je to opravdu taková rádiovka. Je to váš styl nebo tíhnete spíš k takové folkovější poloze?
Ono to jde ruku v ruce. Je trošku problém s tím fenoménem Tomáše Kluse. Já ho mám fakt hrozně rád, ale dnes je těžké někam přijít a zkusit trošku vybočovat. To znamená, že třeba tato produkce je jeden z takových pokusů, aby to prostě nebyl úplně Tomáš Klus. Je to náš styl, ale samozřejmě děláme i balady nebo krásné folkové věci.

Asi je v dnešní době těžké se prosadit, protože desky už se moc nevydávají. Co je vlastně pro mladého zpěváka tím spojením s jeho fanoušky? Je to internet, YouTube, a podobně?
Bezpochyby. Já poslední dobou poznávám, že instagram je pro mě nejsilnější médium. Člověk tam musí postovat příspěvky, musí se v uvozovkách starat o své fanoušky. Jsou to většinou kamarádi, ale musíte se o to starat. Ale koncerty jsou pořád to nejpřímější, co člověk má.

Petr Matyáš Cibulka se svou kapelou|foto: Michal Novák

Můžeme také představit vaši kapelu, ta se jmenuje Pomlky. Kolik vás je?
Jsme čtyři. Původně jsme byli dva, jen já s naším bubeníkem, s mým výborným spolužákem. A pak jsme k sobě přibrali ještě Honzu na elektrickou kytaru a Anežku na housle a basu. A mimochodem budeme v Hradci Králové v pátek křtít náš nový klip. My totiž nemáme peníze na alba, tak křtíme jen klipy. Bude to od 19 hodin v klubu Kraft, kdybyste chtěli přijít.

Když skládáte písničky, kde berete inspiraci? A máte nejdřív text a potom teprve melodii nebo obráceně, máte melodii a k ní domýšlíte slova?
To je různé. Jsou písničky, třeba Pseudonym, kterou hrajeme jako poslední, a ta vznikla úplně najednou, všechno šlo ruku v ruce. A pak třeba Tik tiky taky tak, kde vznikl napřed refrén, ten popěvek a na něj se začala nabalovat celá písnička. Je to třeba znát, ale takto to prostě funguje. Takže je to různé, jak to přijde. Člověk čerpá inspiraci úplně všude.

Já bych zmínil také vaše úspěchy, protože ty už jsou docela velké. Třeba už ten osobní, když jste se stal v roce 2014 Talentem královéhradecké kultury.
Čtyři roky zpátky, už to letí.

Petr Matyáš Cibulka na koncertě|foto: Veronika Veselková

Také jste účinkoval v našem pořadu, v přímém přenosu z Lázní Bělohrad. To bylo vystoupení v pořadu Haliny Pawlowské Na větvi s Halinou.
Tam jsme byli dokonce dvakrát. A ještě jsem byl letos na Czechtalentu, kde jsem vyhrál, to bylo také hrozně příjemné. Pak finále soutěže Česko zpívá. A také jsem třeba i laureátem soutěže Wolkerův Prostějov. Ale to je hrozně špatné takto to o sobě říkat. Je to takové nepřirozené.

Ale je to hezké. Poslouchat, že mladý 19letý kluk z Hradce Králové toho už tolik dokázal. A vlastně mi to nahrává na další otázku. Kde se sám vidíte za nějakých 5, 10 let? Teď jste začal studovat Divadelní akademii múzických umění v Praze, obor herectví. Tak kde se Petr Matyáš Cibulka vidí za těch 5, 10 let?
Za 5, 10 let? Jak to říkal John Lennon, chtěl bych být šťastný. Chtěl bych mít buď nějaké hezké angažmá, chtěl bych mít pořád svoji super kapelu a hrát koncerty. A být šťastný. To je to, co já bych chtěl.

Petr Matyáš Cibulka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Tak uvidíme, kam vás život, muzika a divadlo zanesou. Každopádně vám přejeme, ať jste šťastný. Ať vás vždy to, co děláte a budete dělat, hlavně baví. Na shledanou.
Děkuji moc. Mějte se, na slyšenou.