Italové a Španělé se učí v Krkonošském národním parku jak chránit přírodu

„Správa Krkonošského národního parku je členem různých mezinárodních institucí. Tedy i institucí sdružujících ochranářské organizace v rámci celé Evropy nebo i celého světa. Některé univerzity, které spolupracují s těmito institucemi, potom hledají možnost kam mohou své studenty vyslat na stáže, kde získají studenti praktickou znalost ochrany přírody a vlastně jak se management samotné ochrany přírody dělá," vysvětluje mluvčí Správy KRNAPu Radek Drahný.

Italka Irene Lucchettaová je v Krkonoších na dva a Španělka Irene Maria Calvo Suarezová na tři měsíce.

Čtěte také

Jejich pobyt je financován z různých fondů, buď z Erasmu nebo z fondů daných univerzit.

Obě především pozorují, co se kolem děje...

„Jejich náplň spočívá především v tom, že nás stínují. Chodí s námi na naše pracovní akce, chodí na naše jednání, sledují co děláme my a zjišťují jak to děláme my tady," popisuje Radek Drahný s tím, že od stážistů pochopitelně nemůže chtít, aby se tak rychle naučili česky.

„Ta jazyková bariéra je složitá věc. Naším pracovním komunikačním jazykem je angličtina, ale studenti, kteří k nám jezdí, mívají různou znalost tohoto jazyka. Když je to slabší znalost angličtiny, tak to pak působí trochu komplikace," říká Radek Drahný.

Nejstarší naučná stezka v Krkonoších nabízí krásné pohledy|foto: Jiřina Mužíková

I když se občas drobné komunikační potíže objeví, obě stážistky fungují tak, jak se od nich očekává. Pomáhají, učí se a poznávají.

Irene Suarezová, která pochází z jihošpanělské Cordoby, třeba na krkonošských hřebenech poprvé v životě viděla takové množství sněhu: „Lidé se tu o přírodu hodně starají a málo ji znečišťují. Ve Španělsku to sice platí také, ale asi v menší míře než u vás. A je tu hodně rozdílné klima. Jsem z jihu Španělska a vlastně jsem v životě pořádně neviděla na vlastní oči sníh. A tady je ho tolik."

Vedle toho, že se učí zahraniční stážisté, přináší jejich pobyt v Krkonoších zajímavé poznatky i správcům KRNAPu, říká Radek Drahný: „Je pro nás cenné, když nám oni řeknou jak vědí, že se daná situace řeší u nich. Když nám řeknou jak ochranu přírody dělají kolegové v jejich zemi."

Rozdíly jsou prý především v legislativě, charakteru parků a podmínkách, přesto si obě strany mají co říct.