Habaděj na cestách: Afghánský Hindůkuš trochu jinak
V dnešním cestování na vlnách rozhlasu vás zvu do hor. Nepůjdeme ale na tůru, ani se ne pokusíme zdolat nějaký zajímavý vrchol. Nejsem totiž příležitostný lezec, natož horolezec. A ani třeba „pískař" - což je v tomto regionu docela populární specializace a tak i přes kamáráda, který má rád lezení v pískovcových labyrintech vím, že si tak libozvučně zrovna tito lidé říkají. Přesto vás zavedu do hor v zemi, která je jen sporadickým cílem turistů.
Což neznamená, že jím dříve Afghánistán nebýval a že se i dnes nenajdou lidé, kteří dovedou potlačit obavy z nepříliš klidné atmosféry v jinak překrásné zemi. Afhánistán přitom má co nabídnout. A pokud jde o hory tak hned čtvrté nejvyšší pohoří světa. Nikdy před tím ani potom, co jsem se na okraj Hindůkuše dostal, jsem nebyl tak vysoko. Horské cesty a průjezd průsmyky výš než tři tisíce metrů nepřekonaly ani lyžařské zážitky z vysokohorských sjezdovek ve francouzských Alpách.
Kdo měl tu šanci vidět přírodní scenérie afghánské části Hindůkuše, určitě by mi potvrdil pocit až pohádkové, kýčovité nádhery.
Nebál jsem se v rozhlasové reportáži tehdy přirovnat okouzlující prostředí například Pandžšírské doliny k obrázkům jak ze středověké arabské sbírky „Pohádek tisíce a jedné noci". Jenomže byl podzim roku 2001, blížil se zásah amerických a britských vojsk a společně s kolegy zpravodaji z různých zemí jsme mapovali výbušnou situaci v Afghánistánu.
![Habaděj na cestách: Afghánský Hindůkuš trochu jinak | foto: Petr Voldán Habaděj na cestách: Afghánský Hindůkuš trochu jinak](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles//public/images/03909458.jpeg?itok=iukGaLIS)
Do předhůří Hindůkuše jsem se dostal v koloně dost zbědovaných terénních aut při reportážní - téměř čtyři sta kilometrů dlouhé - cestě od hranic s Tadžikistánem až do blízkosti Kábulu, na letiště Bagrám. Víc než majestát okolních horských vrcholků jsem si ale do paměti vryl kamenité, hrůzu svým sklonem i křivolakostí budící cesty, po kterých byl místy problém jít pěšky, natož jet autem. Kamenné moře okolo sice střídaly zelené oázy jak z pohádky, dobarvené podzimní červenohnědou a přes balvany skotačicí neskutečně průzračné horské toky.
Pokochat jsem se mohl třeba i přírodními - nezvykle sytě, zvláštně, modrými lazurity - ultramaríny. Jenomže za skalami sem tam zaznívaly dávky ze samopalů a vraky vojenské techniky i trosky nákladních aut na propadlých mostech z klád nedávaly pro poetické horské zážitky moc prostoru.
![Habaděj na cestách: Afghánský Hindůkuš trochu jinak | foto: Petr Voldán Habaděj na cestách: Afghánský Hindůkuš trochu jinak](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles//public/images/03909451.jpeg?itok=t1hkFH1I)
Do toho všeho vítr vířil všudypřítomný písek
Pět dnů trvala naše anabáze a valnou část z toho jsem byl v předhůří vrcholků Hindůkuše, hor, které už svým názvem budily u mě respekt. Horolezce pochopitelně lákají, tak jako dnes už i jiné oblasti Afghánistánu turisty - v roce 2015 jich prý do země zavítalo na 20 tisíc, ale mezi favority zatím určitě nepatří. Pro mě to ovšem na faktu, že jsem mohl být ve velehorách a projet částí Hindůkuše s mladičkým řidičem Abdulem Chajomem,v omláceném japonském osobáku s terénní úpravou, nic nemění.
Tolik naše dnes poněkud netradiční cestování. Ale teď už z hor zase k nám domů, protože naše společná rozhlasová prázdninová putování končí a já se budu těšit zase někdy nad mapou světa na slyšenou.
Na prázdninová páteční dopoledne jsme pro vás připravili zajímavá putování, která připravuje novinář Petr Voldán.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://hradec.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://hradec.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/c61cb9fdb5b8bd1e1a6d06ebcb7110e7.jpg?itok=4Fwwcnre)
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka