Festival o rybách a vodě Kočí v Chotči má osobitou poetiku. Letos oživil ducha bývalého rybníka

21. srpen 2019

V malé obci Choteč na Jičínsku se skupina lidí snaží už několik let propojovat hudbu, divadlo a život na vesnici. Pořadatelem festivalu Kočí v Chotči je místní zahrádkářský a sportovní spolek, hlavní organizátorkou pak energická a nápaditá studentka DAMU Daniela Grohová.  

Letošní 24. ročník události s podtitulem "Okounění" byl suchu navzdory plný vody a ryb. A měl i cizokrajného ducha. Poslechněte si reportáž z přípravy hlavního festivalového představení.

Čtěte také

Chotečský festival s netradičním názvem Kočí v Chotči (vysvětlení najdete v rozhovoru s Danielou Grohovou) nabídl letos ve dvou dnech program s desítkami divadelních, hudebních a scénografických projektů, i s rybí dílnou, ale i s unikátním mezinárodním site specific představením "Okounění".

Pomáhali s ním studenti DAMU a francouzská divadelní skupina Astropophe. „S festivalem je docela dost práce," příznává Daniela, „ale celé mi to dává smysl."

Být součástí rybího hejna a příběhu

Jeden ze smyslů dramaturgie bylo letos téma pospolitosti, které je podle Daniely možné vidět i v hejnu ryb. To ale spíš vytvářejí oceánské než české ryby. V tom právě bylo i symbolické propojení s cizojazyčností, s účastí francouzských a finského hosta, kteří v sousedství oceánu žijí, k promíchání s českými solitéry, třeba s kapry. A tím vznikne sourodé hejno.

Na festivalu  Kočí v Chotči

Festival zahájila fancouzská divadelní skupina, která připlula do Chotče v ponorce. Posádka vylezla z rybníka, začala se seznamovat a provázela diváky celým programovým děním.

„Letošní festivalové téma vody vycházelo ze situace, kterou Choteč aktuálně řeší: vysychající studny i krajina. Proto jsme jako předzvěst festivalu zařadili už v týdnu i sérii podvečerních ekologických přednášek a povídání o vodě s odborníky," přibližuje Daniela Grohová cestou kolem chotečského kostela sv. Mikuláše k zaniklému rybníku Oborník. Právě tam s mezinárodní hereckou skupinou neseme "rozvlněnou" vzdušnou plachtu, aby se pod ní při představení vešlo velké hejno ryb, tedy návštěvníků festivalu.

Návštěvníci festivalu se proměnili v hejno ryb

Dno zaniklého rybníku Oborník s nebezpečným odpadem

Festival pracoval s tématem vody spíš v poetické a dramaturgické rovině, chotečská vodní realita je ale mnohem prozaičtější. Když s dobrovolníky, s rozměrnou plachtou a s Danielou přicházíme na travnatou plochu na okraji obce, kde podle map býval asi před dvěma stovkami let rybník Oborník, organizátorka festivalu vypráví zajímavý příběh:

„Teď opravdu stojíme nad dnem rybníka. Po jeho vysušení pak tohle místo sloužilo k večerní zábavě, k setkávání a k tanci. Hrávala se tady taky ochotnická představení, před dvěma lety jsme našli u sousedů i malované kulisy z dvacátých let a ty jsme také při jednom festivalovém ročníku využili. V 70. a 80. letech minulého století se z rozhodnutí JZD stala z tohoto místa skládka nebezpečného odpadu," rekapituluje Daniela.

Je možné, že právě teď spolu stojíme na ledničce nebo na nebezpečných hnojivech

Ekologická zátěž má dnes dopad na obyvatele v okolí: nemohou čerpat vodu ze studní pokud nepoužijí speciální filtr. Vedení obce se proto letos snažilo prostřednictvím vrtů a sondy zjistit, jak dalece je tam půda toxická. Zbavit prostor bývalého rybníka zátěže, to by znamenalo vynaložit víc než jen desítky milionů korun. I s případnou dotací je to pro malou obec těžko představitelné.

Z představení Okounění na místě zaniklého rybníka Oborník v Chotči

Rodinný, hudebně - divadelní festival na prknech, která znamenají Choteč, skončil, hejno ryb vyplulo do světa, ekologická zátěž na dně zaniklého rybníku Oborník zatím zůstává.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.