Dagmar Ruščáková: Tak tohle nečekala!

Potěšilo mě to, protože to dělám taky. Na silnicích je vidět stále více aut, popsaných všelijakými reklamami a internetovými adresami svých provozovatelů. Jako řidič většinou neodolám a nápisy čtu. Ne proto, že bych si tak vybírala svého dodavatele oken, dřeva či elektroinstalačních služeb, ale protože mám najednou v myšlenkovém dialogu někoho konkrétnějšího k oslovení.
„Hele, „dobrou noc.com“, nespi na tý silnici a trochu s sebou hoď!“„To je pěkné, chlapče, že nabízíš kompletní instalaci, ale v té vesnici bys mohl přibrzdit!“ „Jo, tak ty rozvážíš pizzu? Páni, já mám ale hlad!“ Dá se říct, že je to prostě mírně osobnější úroveň obvyklých mentálních výkřiků stylu „Ty troubo bleděmodrej, neumíš se rozhlídnout?“
Pokud člověk na silnici narazí na bezohledného řidiče s takto veřejně uvedeným telefonním číslem, je možné rovnou zavolat do dotyčné firmy a vyjádřit své mínění o jejich zaměstnanci, či, podle míry osobního pobouření, třeba i o kvalitě firmy jako takové. Je tu totiž určitá naděje, že ztráta anonymity skutečně může řidiče donutit ke slušnějšímu chování.
Pamatuju si, že jsem jednou také takhle telefonovala. Když jsem paní vysvětlila, že volám ze silnice, ozval se rezignovaný povzdech. Potom jen nevěřící: „Prosím?“ A víte, proč se tak divila? No, protože jsem toho řidiče kamionu pochválila!