Dagmar Ruščáková: Příliš mnoho pohřbů

2. červen 2013

„O Jiskru si nedělej starosti, drahá, najde si k obědu nějakého anglického vojáka…“ Ano, byly to nezapomenutelné roky dětského hltání dobrodružné literatury, ve kterých mi přišlo naprosto normální, když hrdinný kapitán Korkorán posílal svoji ochočenou tygřici Jiskru, aby poobědvala Angličana. Kdo by v zápalu dobrodružství sháněl kvůli tygřímu apetitu ohromná množství potravin, když byli po ruce chutní nepřátelé?

Dětské dobrodružné knížky, o pohádkách nemluvě, obvykle lidskými životy velkoryse plýtvají - tedy pokud jde o nepřátele, to dá rozum. Dětem to většinou nevadí a já nebyla výjimkou. Popravdě první dobrodružné knížky, které jsem četla a kde měl život nepřátel nějakou cenu, byly mayovky. Přiznám se, že mě Vinnetou a Old Shatterhand ze začátku svým milosrdenstvím uměli i zaskočit.
Jenže potom mi bylo dvanáct, umřela moje milovaná prababička a já zažila první žal, první pohřeb. A to byla velká změna. Najednou jsem začala smrt kolem sebe - a dokonce i v knížkách - vnímat jinak. Přes ty pohřby. S jejich smutkem, drásavými city, s pozůstalými. Prvně mi došlo, že jestli je umírání věcí toho člověka, jeho smrt je bolest těch, kdo ho milovali.
A začala jsem mít problém jak s realitou, tak i jejím uměleckým ztvárněním - i smrti neznámých lidí najedou tak nějak bolely. Kolik mrtvých, tolik pohřbů, tolik žalu a prázdných míst v rodinách. Trvalo nějaký čas, než jsem se naučila zprávy o neštěstích, válkách a později teroristických útocích emočně filtrovat.
Dnes se většině takových zpráv prostě vyhnu - kde nemohu nijak pomoct, tam si drásat srdce nenechám. A přemýšlím nad tím, jak ten příval katastrof z celého světa, který média denně servírují, mohou snášet lidé, kteří je pravidelně sledují. Možná jsou dospělejší, zvykli si, a bolest světa akceptovali. Nebo že by to vytěsňovali stejně, jako čtenáři legendárního kapitána Korkorána?

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.