Dagmar Ruščáková: Jedna paní povídala

Potřebujete zajistit spoustu služeb, a to na co nejlepší úrovni, aby zmetky a neurvalé chování nepokazily dojem slavnostního dne. Jako člověk profesionálně existující na internetu jsem zvyklá vše potřebné vygooglit. Jenže na malém městě vám google neporadí.
I šla jsem na to postaru a začala dotazem u své kosmetičky. Ukázala se být studnicí doporučení a kontaktů. Od ní jsem zajela k dvorské tetě, která má na kontě několik zařízených svateb. Obě dámy jsou tak aktivními uzly prastaré místní informační a znalostní sítě občas poněkud hanlivě označované jako JPP - tedy jedna paní povídala.
Díky nim jsem si všechny potřebné služby našla tady v okolí, a s výjimkou cukrářské výroby v Josefově a personálu na zámku v Bílých Poličanech, to byli v malém podnikající živnostníci. Což znamenalo, že jejich živobytí závisí na kvalitě jejich práce a z ní plynoucí pověsti. A právě na té pověsti jsem stavěla své objednávky.
Nebudu vás napínat - je to až neuvěřitelné, ale všechno skvěle klaplo. Koláčky mizely rychlostí světla, dorty jen o něco pomaleji. Nevěsta byla opečovaná na vysoké úrovni, květiny zářily, fotografovalo se a filmovalo, jak mělo. Na zámku přesvědčili mezinárodní společnost, že česká kuchyně může být cool i za parného léta a pečovali o nás, jako o vlastní.
Když tady píšu ty superlativy, tak přemýšlím, proč vlastně ještě narážím na tolik příšerných prodavaček, nevrlých číšníků a odfláknutých služeb? Odpověď je vlastně nasnadě - jejich pověst je neživí. Jen by mě zajímalo, proč to nevadí jejich zaměstnavatelům?