Dagmar Ruščáková: Čistý list

Moje snaha obvykle končila s první napsanou stránkou, protože déle jsem nedokázala krotit neklidné ruce. Krasopis se stal zase škrabopisem, steré podtrhávání doplnily obrázky mimovolně kreslené na volná místa bez ohledu na to, jaké donucovací prostředky učitelky proti této činnosti používaly.
Školy jsem nakonec opustila, ale myšlenku čistého listu nikoliv. Lákavost nových začátků nezatížených minulostí je značná. V opravdovém životě se člověk prostě nedokáže vyvarovat chyb, trapných či kritických omylů, či jen všelijakých škobrtnutí. Někdy je mu ublíženo, jindy sám ublíží, někdy se sám zachová jako blbec, jindy z něho blbce udělají ostatní.
Nový začátek jako by sliboval škrtnout to špatné a zaměřit se jen do dosud čisté a nadějné budoucnosti. Potíž je v tom, že skutečný nový začátek neexistuje, leda bychom se podruhé narodili. Nikdo z nás nedokáže ze své duše úplně vymazat vše, co bylo - dokonce nefunguje ani mazání vybraných částí.
Což ovšem na druhou stranu zachraňuje naše unikátní já. A to má svoji neopakovatelnou hodnotu. Proto je dobré vědět, že to nejsou nové začátky, které přinášejí naději, ale prostě začátky. Člověk nemusí likvidovat vše, co bylo, stačí z toho jen vykročit. Nejlépe s poučením, kterých směrů se pro příště vyvarovat.
I proto mi nezevšední vůně nových sešitů, vábících nadějemi dalšího začátku. Ovšem i tehdy je třeba si uvědomit, že je dobré věci také dokončovat.