Cenné přírodní i historické svědectví dodnes nabízí i malé rašeliniště v krkonošském Obřím dole

8. září 2024 07:29
Zprávy

Ve finále prestižní soutěže Nadace Partnerství jsou v tyto dny i úspěšné projekty Správy Krkonošského národního parku na záchranu horských mokřadů. Že Krkonoše vždy byly „krajinou vody", o tom svědčí i malé a téměř neznámé rašeliniště v Obřím dole.

Odbočka z frekventované cesty Obřím dolem na Sněžku. Povalový chodník nás vede spolu s geografem Vlastimilem Pilousem k rašeliništi. Kromě těch rozsáhlých, takzvaných vrchovišť, jako je třeba Úpské rašeliniště při cestě od Luční Boudy na Sněžku, jsou v Krkonoších i drobná svahová, nebo dokonce údolní rašeliniště.

Čtěte také

Světově unikátní rašeliniště a mokřady v Krkonoších mizí. Chystá se projekt na jejich záchranu

„Ta vznikají v místech, kde se nacházejí nějaká prameniště. Kde je prostě trvalé zásobování vodou. Jejich rozsah je právě daný dosahem vody onoho prameniště, které na místě vyvěrá. Čili je to rozloha většinou pouze několika arů, jak třeba u tohoto rašeliniště, u kterého zrovna stojíme,“ říká Vlastimil Pilous.

„Většinou jsou ta rašeliniště bez stromové vegetace, tvořeny typickou rašeliništní flórou. Tady je to například suchopýr a známá masožravá rosnatka.“

Suchopýrek, nebo také Krakonošovy vousy. Krásně svítí v travinách. Rašelina, blata, slatiny, bažiny, zkrátka mokřady. Místa trvale zamokřená, se srážkovou nebo spodní vodou. Ovšem místa velmi zvláštní a krásná. S jedinečnými podmínkami pro život určitých přírodních druhů.

Čtěte také

Světový den mokřadů připomíná úmluvu také o ochraně jedinečných pokladů Krkonoš a Jizerských hor

„Tohle rašeliniště je ovšem zajímavé ještě jednou věcí. Tady se spojuje jak přírodovědecká složka údolního rašeliniště, tak ta historická. Vidíme, že z těch zvýšených břehů prosakuje taková rezavá a olejnatá voda.“

Ano, vypadá to, jako kdyby si tady někdo umyl auto. „Tady za těmi stromy, byl zpracovatelský objekt pro rudy, které se těžily nahoře na Rudníku. Byla to asi nějaká stoupa, taková drtírna. Potom se pravděpodobně ten koncentrát vozil dolů do pecí, které byly přímo v Peci pod Sněžkou. Takže dešťová voda, která prosakuje tou vypraženou horninou, vtéká do rašeliniště a minerály tam tvoří právě onen zmíněný, téměř benzínový obrazec,“ vysvětluje Vlastimil Pilous.

Vypadá to jako taková olovnatá zrcátka. „Ano, tam kde je stagnující voda, tak mají skutečně až takovou barvu olova.“

autoři: Eliška Pilařová , baj
Spustit audio

Související

Jak nás naladíte na DABu

Nejnovější zprávy

Zprávy z iROZHLAS.cz