31. říjen, tedy „Den reformace“, je v mnoha protestantských zemích slaven také jako státní svátek

31. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kazatel Martin Luther přibijí na dveře kostela v německém Wittenbergu svých 95 tezí, 1517

Už před půl tisíciletím prý přibil posledního dne měsíce října Martin Luther své teze proti odpustkům na vrata zámeckého kostela v saském Wittenbergu. Z kroniky o velkém reformátorovi vám teď přináší historik Jiří Louda s redaktorkou Eliškou Pilařovou jeden neznámý krkonošský příběh.

Na schodech kostela svatého Augustina augustiniánského kláštera ve Vrchlabí začínáme příběh Martina Luthera a jeho dětí. Protože Martin Luther byl vlastně původně augustiniánský mnich.

Čtěte také

„Byl mnichem. Ale poté, co byl z řádu vytlačen, tak se oženil a založil docela početnou rodinu. Ale co přijde a že cesty zavedou jeho potomky až do Krkonoš, by ho asi nenapadlo. Už to, že jednoho z jeho vnuků jezuité přivedou zpátky do lůna římskokatolické církve, by asi bylo mimo jeho očekávání."

„Jezuité to uváděli jako svůj velký úspěch. Také pro jistotu tohoto Lutherova vnuka přestěhovali na území habsburského soustátí do Štok kousek od Jihlavy. Až další potomek, v osmé generaci, chudý řemenář došel ve Štokách k přesvědčení, že by se rád vrátil k vyznání svého prapředka, tedy k zásadám lutherské víry."

Den reformace
31. října 1517 přibil augustiniánský mnich a profesor výkladu Písma na univerzitě Martin Luther na vrata farního kostela ve Wittenbergu svých pověstných 95 tezí, které dle tradice zahájily reformaci v Evropě. Luther reagoval především na prodej odpustků, ale ve svých tezích jde mnohem dále. Především se zabývá otázkou skutečného pokání a odpuštění hříchů. Vysvětluje, že odpustit hříchy může jenom Bůh a pokání mohou činit pouze živí a nikoliv mrtví. Vysvětluje v nich, že pokání musí být vnitřním postojem člověka, který se bude projevovat na jedné straně lítostí a na straně druhé proměněným životem, který nese ovoce dobrých skutků.

„To se zase hodilo jiným propagandistům, tentokrát německým. Plán byl takový, že potomky Martina Luthera převedou do pruského Slezska. A plánovaná cesta měla vést právě přes Krkonoše. Hlavními aktéry byla paní hraběnka von Redern z nedalekého Bukovce na slezské straně Krkonoš a evangelický farář Jakub Beneš z Rudníka."

Záchrana bolkovského kostela v Rudníku na Trutnovsku

Rudník nebo-li Hermannseifen, byl německou lutherskou obcí, ovšem farářem tam byl Čech Jakub Beneš.

Čtěte také

„A právě hraběnka von Redern spolu s farářem Jakubem Benešem zosnovali takový plán a provedli nejprve vdovu po řemenáři se synem a později i další děti s tetičkou z Vysočiny do Krkonoš. Přes Rudník a Bolkov na slezskou stranu Krkonoš do Bukovce. Dnes je tam Polsko, ale tehdy to bylo slezské Prusko, takže Německo."

„V roce 1830 šel řemenářův syn a zbytek rodiny přešel v roce 1836. To vše muselo proběhnout v tajnosti, protože to byli poddaní a státní příslušníci rakouského císařství. Farář Beneš to spoluorganizoval, ale fyzicky přes Krkonoše potomky Martina Luthera převáděl zřejmě učitel v jemu podléhající škole. Protože paní hraběnkou byl onen lutherský sbor v Rudníku obdarován a ona částka měla být právě ve prospěch učitele a školy," dodává historik Jiří Louda.

autoři: Eliška Pilařová , baj
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová