Zlatý evropský hattrick a třetí na světě. Hradecká stepařská parta svým nadšením vytančila medaile
Leden roku 2002 byl osudným měsícem, kdy se Tap Dance Copany Avalanche osamostatnila, pod vedením choreografky Ludmily Pohlové, od ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové. Klub se brzy stal úspěšným a získal mnoho ocenění na řadě mistrovstvích České republiky, na Německém poháru i na mistrovství světa. Dnes je skupina rozdělena do 4 kategorií. Jde o děti, juniory, hlavní skupinu a dospělé.
Step, jehož kolébkou jsou Spojené Státy Americké, je sice poněkud opomíjeným tanečním odvětvím, ale v poslední době pomalu získává na popularitě. Možná právě díky širokému záběru různých stylů, jaký je schopen obsáhnout. Od klasického „astairovského" stepu až po velice moderní variace ve stylu hip-hopu. Tady se totiž meze nekladou.
Co je nového v hradeckém stepařském klubu Tap Dance Company Avalanche nám přišli říct Ivana Vlachopulu a Jan Kolář. Mají spoustu medailí a dokonce i třetí místo na mistrovství světa.
Ano. My jsme opravdu úspěšné družstvo, skupina jako taková. Myslím, že naši stepaři jsou v Tap Dance Avalanche velice úspěšní. Získali jsme třetí místo na mistrovství světa a letos v červnu jsme obhájili zlatý hattrick z Evropy.
Vy jste opravdu perfektní a neuvěřitelní.
Je to neuvěřitelné, my tomu také nevěříme.
K tomu zlatému hattricku se ještě dostaneme, ale bronzoví na mistrovství světa. Kdo stepuje ještě lépe než vy?
Jsou tam Němci, jsou tam Italové, jsou tam Rusové, Ukrajinci, z Kanady tam byli, z Ameriky tam byli. Ale my jsme skončili třetí.
Je to asi jako v každém jiném sportu, prostě dřina. Musí se u stepu hodně cvičit a trénovat? Když potom máte takové úžasné úspěchy.
Ano, čím se víc blíží ta soutěž, tak musíte zvyšovat tempo a přidávat frekvenci tréninku. Protože jinak to ani nejde. A v dnešní době to je vůbec velký tlak na to, aby to vypadalo, aby byla choreografie dokonalá, aby to bylo všechno prostě efektní a perfektní.
Aby to hezky zapůsobilo na toho diváka. Co je pro vás víc? Ta bronzová medaile z mistrovství světa anebo zlatý evropský hattrick? Protože stát se mistrem Evropy, to je krásné, ale potom to zopakovat, to je ještě daleko těžší.
Ano. Asi ta zlatá z Evropy je pro nás takový vrchol, řekla bych. Jednak to rádi obhajujeme, jezdíme tam rádi a pak je to taková naše srdcová záležitost.
Jak jste se k tomu stepu vůbec dostali? Protože vy stepujete samozřejmě oba, pane Koláři?
Já jsem se ke stepu dostal přes různé druhy tanců. V podstatě už od mládí se věnuji hře na klavír a step, jak říká definice, step je druh tance, kde tanečník vyťukává rytmus okovanými střevíci. A přece jen tanec a rytmus, muzika, všechno je tam spojeno v jedno. Takže step je taková srdeční záležitost.
Řekněte mi, za jak dlouho jste schopni naučit stepovat člověka, který nikdy netančil? Slyšel jsem, že u vás v klubu dokážete naučit každého stepovat!
Určitě, dokážeme pracovat s kýmkoliv, kdo slyší muziku, kdo slyší rytmus. Chtěl bych pozvat zájemce na naše otevřené lekce, které budou 6. září ve středu od 17:30 do 18:30 pro děti a od 19 do 20 hodin pro dospělé. Stepovat se dá opravdu v každém věku. Takže kdo slyší muziku, slyší rytmus a rád tančí, může to zkusit.
Paní Ivano, také nám řekněte ty vaše začátky. Kdo vás ke stepu přivedl?
Tak mé začátky už jsou opravdu v prehistorii. Ale já jsem začala díky hradecké skupině Nadoraz, protože jsem chtěla s kolegyní stepovat na její hudbu. Ona šla tenkrát na stepařský konkurz a nechtěla jít sama. Tak mi řekla, jestli bych nešla taky. A protože já, co se týče tance, tak jdu všude, tak jsem šla i na ten step. A zůstala jsem u toho už 30 roků.
Vzpomněl jsem si na Ginger Rogers a Fred Astaire. Ti asi zpopularizovali step, přivedli jej do domácností, když začala vysílat televize.
To byli v podstatě průkopníci v té popularizaci. Protože dříve to byla černošská zábava, jazz a blues, to k tomu prostě patří. A v podstatě tito tanečníci ještě v čele s Genem Kellym zpopularizovali step a přinesli ho na parket a do filmů a do velkých hollywoodských produkcí.
Na jakou muziku nejraději stepujete? Je to swingová klasika, anebo už dnes moderní rytmy hip-hop a různé dance?
Přesně tak. Kdybyste se jeli podívat na nějakou stepařskou soutěž, tak je tam opravdu od té klasiky až po moderní poprockovou hudbu, pop a i ten zmiňovaný hip-hop. Ten je teď mezi mladými samozřejmě velmi populární. Takže vše, co má zajímavý rytmus, to je pro stepaře ten správný materiál.
A je nějaká muzika, na kterou vy si nejraději zastepujete?
My jsme začínali na klasice, ale musím říct, že dnes už tu klasiku opravdu skoro nikdo nestepuje. A ti mladí by se nám smáli, kdyby dostali choreografii na nějakou takovou hudbu ze starých němých filmů třeba. Nebo nějaký Bugatti step, nebo něco takového. To už oni vůbec dnes nechtějí.
Stepovali jste teď i o prázdninách? Trénovali jste nebo jste si dali pauzu a nohy odpočívaly?
My jsme měli teď 5, 6 týdnů pauzu. Protože potřebujeme trošku zregenerovat, dát dopořádku kolena, plíce a podobně. Abychom mohli zase s plnou vervou v září naskočit do tréninku a chystat se na mistrovství světa začátkem prosince v Rize.
Koukal jsem na vašich facebookových stránkách, že máte novou podlahu.
Ano, to je přesně ten čas o prázdninách, kdy musíme zrekonstruovat parket. A jelikož je konec prázdnin a děti už teď mají soustředění, tak jsme museli připravit nový parket. Aby s veselou náladou a novým parketem vešly do nové stepařské sezony.
Ten parket, to je hodně důležité?
S podlahou to řeší každá stepařská škola, není to úplně jednoduché. Protože přece jen ten materiál při každodenním provozu dostane velmi zabrat. Takže zvolit správný materiál a povrchovou úpravu, tak s tím zápasí přes prázdniny každá stepařská škola. Potom si na soutěžích sdělujeme naše dojmy a zkušenosti s materiály.
Kde vás najdeme tady v Hradci Králové? Kdyby někdo chtěl přijít a zavítat mezi vás?
Jestli posluchači znají bývalý Petrof, tak my jsme v prvním patře budovy bývalého Petrofu. Jsou to hned první dveře od semaforu. Těšíme se na všechny na Moravském předměstí v Hradci Králové.
V sobotu 2. září vás uvidíme tadé na našem Dni s Habadějem.
Na Den s Habadějem připravíme náš tým mladší věkové kategorie. Představí se kvůli velikosti parketu pouze část skupiny, která na evropském mistrovství získala krásné druhé místo. Připravíme trio, takovou malou ochutnávku pro naše diváky s tím, že potom představíme také krásné malé duo, malé dívenky a jako třetí se nám představí náš mladý muž, bronzový medailista z mistrovství Evropy Tomáš Míča. A završí to Karel Bartoš, který je jedním z nejlepších stepařů na světě. Ten nám ukáže, jak stepují muži v plné síle.
Zmínil jste Karla Bartoše. On už také trénuje i vyučuje step?
Karel už je zkušeným trenérem. Trénuje už asi od 16 let s tím, že jeho svěřenci mají úspěchy. Musím opět vyzdvihnout malou skupinu, kterou připravoval. Sólisty připravuje také. S tím, že letos právě mladý muž Tomáš Míča získal krásnou bronzovou medaili ve své kategorii sólo děti, chlapci.
A říkali jste, že v tomto roce vás čeká ještě také účast na mistrovství světa v Rize.
To je takový ten náš top. Samozřejmě se budeme chystat na mistrovství republiky, to je také náš vrchol. Protože tam to všechno začíná. Pokud se nenominujete, tak se na tu Evropu nebo na svět nedostanete. Ale já bych vyzdvihnul, že za všemi těmi medailemi a úspěchy stojí lidé. Nebýt rodiny Kolářových, nebýt paní Fixové, která přivedla svoji dceru ke stepu, nebýt Bohadlových, kteří jsou zase v Náchodě, taková ta stepařská buňka. Nebýt těchto lidí, tak by ten step v tom našem klubu Tap Avalanche v Hradci Králové prostě nemohl existovat. Je to všechno o lidech. A kdyby nebylo to jejich nadšení a ta jejich energie a touha něco udělat a něco vybudovat, tak by step vůbec neměl šanci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka