Železo je jako pach krve na jazyku, kdežto vůně dřeva vás naplňuje. Dřevo má v sobě úžasný příběh
Dnes vás pozveme do Skuhrova nad Bělou, což je kousek od Rychnova nad Kněžnou. Kdysi tam stával hrad a právě do jeho zříceniny se letos už potřetí chystají umělci na 3. ročník řezbářského sympozia Proměny dřeva.
Našimi hosty jsou organizátor celé akce Richard Poláček a jeden z nejlepších řezbářů motorovou pilou nejenom u nás, ale možná v celé Evropě Jan Paďour. Je to chlap jak hora, kterého bych tipoval spíš na kováře, než na řezbáře.
Není to tak daleko od pravdy. Já jsem vlastně vyučený kovář. Takže s kovadlinou mám také své zkušenosti.
Slyšel jsem, že snad ta kovařina je tradicí ve vaší rodině.
Ano, dědeček, pradědeček a otec byli kováři.
A co, že jste zběhnul od železa k dřevu?
Přiznám se, že mě to rozžhavené železo příliš nevoní. Je to taková specifická vůně a okuje a všechen ten železný prach mají takový nádech, jestli znáte chuť krve na jazyku, takovou kovovou chuť to má. A to je celodenní chleba kováře a já to nemám moc rád. Kdežto vůně dřeva vás naplňuje a to je malinko něco jiného.
Dřevo je možná takové poddajnější, tvárnější, ne?
Teplejší. Má v sobě úžasný příběh, kterej nese od stromu až do toho samotného výrobku. Je to nádherný materiál, bez kterého by lidé nebyli lidmi.
Vy vlastně tomu dřevu, tomu stromu, který vyroste, pak vdechnete tou řezbařinou další život.
My řezbáři se snažíme prodlužovat svou tvorbou život stromu. Já říkám, poslední jeho cesta je do kamen, ale tím, že z něj uděláte cokoliv ze dřeva, tak ten strom žije dál a vy jej tak uctíte. To mám na řezbařině rád.
Jak pracujete? Ne dlátem a palicí, ale rovnou motorovou pilou?
Ano, motorová řezbařina už je dnes samotné odvětví řezbářství. Nejdříve si klasický řezbář trošku ulevil ručičkám a pomohl si těmi největšími řezy a usnadnil si práci. Po tom, co se technika neustále zlepšuje, pily se zmenšují a jsou specielní nástavce, tak se z toho vyvinulo samostatné odvětví. Dnes dokážeme i poměrně malé věci vyrobit nebo obrobit motorovou pilou. Dokážeme simulovat a napodobovat srst, nechá se vyřezat 1:1 lidský obličej motorovou pilou. Je to vývoj mílovými kroky a umožňuje to výtvarníkům s tou motorovou pilou pracovat a nevzít do ruky třeba dláto.
Určitě to nešlo hned, když jste vzal poprvé motorovou pilu do rukou?
Ano, když jsem před 10 lety sebral tatínkovi motorovou pilu a říkal jsem, že budu vyřezávat sochu, tak je pravda, že se trošku mračil a pilu mi nejdřív půjčit nechtěl. Ale řekl bych, že jsem velmi brzo pronikl do práce s motorovou pilou. Předtím jsem neměl zkušenosti, šel jsem na kurz ovládání motorové pily a poměrně svižně jsem vyspěl a nakoupil si pily vlastní, abych ji tatínkovi nezničil. Tak jsem mu ji vrátil a dnes mám 20 motorových pil. A ty různě střídám, podle toho, která se hodí.
Dřevo je nádherný materiál, bez něhož by lidé nebyli lidmi. Snažíme se prodloužit stromu život. Aby jeho poslední cesta nebyla do kamen.
Řezbáři Jan Paďour a Richard Poláček
Pane Poláčku, vy také řežete motorovou pilou?
Pokouším se. Tady Honza mne učí.
Musím říct, že Jan Paďour má své sochy i ve Dvoře Králové nad Labem. Na kruhových objezdech jsou tam zvířata, která propagují zoologickou zahradu. Tak o co se pokoušíte vy?
Takové ty základní věci, sovička, nějaký dravec. Také zvířata. Já jsem povoláním lesník, tak mám k přírodě a ke dřevu vztah. Proto také celá ta akce.
Kolik těch pil vlastně uslyšíme ve Skuhrově nad Bělou? Máte to spočítané?
Tak každý řezbář má v průměru asi 10-15 pil. Krát pět.
Tedy pět řezbářů je letos zapojeno do vašeho sympozia. Kromě Jana Paďoura, na koho se můžeme těšit?
Přijede ještě Radek Smejkal, Petr Krejcar, Robert Musil a Martin Bořuta. Všichni účastníci Husky CUPu v Německu.
Husky CUP v Německu, to je možná jedna z největších přehlídek v dřevosochání a dřevořezání.
Je to obrovská řezbářská událost, obrovské sympozium, jedno z největších v Evropě, nebo možná na světě. Kde se schází řezbářská špička, bavíme se stále o řezbařině motorovou pilou. Kde jsou kamarádi ze zámoří, opravdu z celého světa. Z Austrálie, z Afriky. Je to jedna z nejprestižnějších akcí. Takže dostat na ni pozvání, abychom mohli reprezentovat Českou republiku, je vždy pro nás obrovskou ctí. Je to úžasná zkušenost.
A Radek Smejkal zvítězil. On obdržel cenu diváků, je to tak?
Je to tak. Jednodenní návštěvnost je tam 10 tisíc lidí. A je to akce na týden.
To by bylo také pěkné mít 10 tisíc lidí ve Skuhrově. Ne, pane Poláčku?
To bysme měli i trošku zamotanou hlavu, protože bychom museli vymýšlet jiné prostory, kde bychom to uskutečnili. Ale máme je.
Co nás tedy na hradě Skuhrov čeká, když se přijedeme třeba už ve čtvrtek podívat? To bude asi jen takový lehký rozjezd.
To je přesně tak. Je to rozjezd, chlapi si rozeberou dřevo, které tam už je připraveno, každý začne pracovat na tom letošním tématu, kterým je rybník. Myslím si, že nic nezkazím, když prozradím, že budou dělat na toto téma lavičky, který nám pak zpříjemnějí prostředí v místním rybníku Nadevřecích.
Já jsem vás podezříval, že si tam nemáte kam sednout, tak potřebujete, aby vám řezbáři udělali lavičky. Je to tak?
Trošku to tak je.
Už máte nějakou vymyšlenou, Honzo?
To se mi nejvíc líbí na té spolupráci se Skuhrovem, že vždy vybíráme prostor a snažíme se uzpůsobit do něj ty řezby dopředu. Že si nevytváří každý co ho napadne, ale dopředu o tom dlouze diskutujeme, co by se tam hodilo a vytváříme koncept toho prostoru. To je úžasné, že nazdobíme rybník. Moc se na to těším.
My se také těšíme, jak to vše dopadne všechno. Pátek a sobota, to budou asi hlavní řezbářské dny.
Na pátek je nejvíc nahuštěný program. Tam mimo řezání hlavního tématu bude odpoledne od 14 do 15 hodin probíhat takzvaný speed carving. Za hodinu chlapi vytvoří něco podle své fantazie. A za tu hodinu se dají vytvořit opravdu věci poměrně složité. A tyto věci si pak budou moci návštěvníci v následující dražbě i koupit.
Za hodinu se dá zvládnout taková obrovská socha?
Ano, jedním z odvětví motorové řezbařiny je právě speed carving, kdy vytvoříte třeba i velkou dvoumetrovou sochu, prostě nějaký reliéf do kmene.
Kromě toho bude určitě také doprovodný program.
Doprovodný program bude bohatý. Bude tam pro děti malování na obličej, dětský koutek, lesní pedagogika, dále bude na místní faře, kde tvoří řezbář Štěpán Gottwald a pronajímá nám prostory pro výstavy, výstava fotografií, obrázků, maleb. Potom tam ještě bude i takový malý jarmark asi 6-7 různých kumštýřů, kteří pracují se dřevem. Ti budou předvádět svoji práci a něco i prodávat. Připravili jsme to pro všechny v duchu našeho motta: Dřevo - užitek i krása.
Krása. Co dodat? Bude to určitě i voňavé, protože dřevo nádherně voní. Tak si to hlavně všichni užijte, od čtvrtka do soboty s nejlepšími řezbáři ve Skuhrově nad Bělou. Pozvali vás Richard Poláček a Jan Paďour. Moc děkujeme.
Na shledanou ve Skuhrově.
Související
-
V Rychnově se konalo tradiční Dřevořezání. Své umění...
Na Zámku v Rychnově nad Kněžnou se opět sešli milovníci dřeva a práce s ním. Včera se tam konala tradiční akce s názvem Dřevořezání, spojená s řezbářským sympoziem....
-
Řezbáře Františka Havlíka políbily múzy a sudičky mu darovaly...
Jsou lidé a jsou profese, u kterých dominuje ovládání myšlenek nad šikovností rukou. Pak jsou lidé evidentně šikovní a zruční, ale duševní obzory je příliš netrápí....
-
Po slávě netoužím, uznání potěší - říká umělecký řezbář Josef...
„Už bychom zase měli něco spolu natočit, Josefe, deset let se mi vyhýbáš!" „Ale Františku, však víš, jak to mám. Jsem spokojenej jak to je, neotravuj zase. Já nechc...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
