Zaniklá krkonošská obec Sklenářovice láká na netradiční historickou výpravu

25. březen 2016
Česko – země neznámá

Krkonošská vesnice Sklenářovice přišla po odsunu sudetských Němců o všechny své obyvatele, kromě jediné rodiny. I ta se ale po roce života v pusté vesnici odstěhovala. Odlehlou obec bez elektřiny v údolí Zlatého potoka se nepodařilo znovu osídlit, a tak byla v roce 1960 srovnána se zemí.

Vesnice Sklenářovice, německy Glasendorf, získala svůj název podle dvou sklářských hutí, které se na jejím území nacházely. Největšího rozkvětu se obec dočkala začátkem 16. století, kdy se v kopcích nad Sklenářovicemi začalo těžit zlato. Od těch dob se místnímu potoku říká Zlatý. Dodnes je v krajině znát práce zlatokopů. Zlatá ruda se totiž nacházela v hloubce dvou až tří metrů, zemina se musela odkrýt, a tak po těžbě zůstala zbrázděná krajina zarůstající lesem.

Po útlumu těžby přešla obec na budní hospodaření spojené s pastevectvím skotu a produkcí mléka. Připomínkou jsou dnes pozůstatky mlíčnic, které se nacházely u každé chalupy. Tyto samostatně stojící sklípky byly přírodní ledničkou s protékající vodou, která ochlazovala zkáze podléhající potraviny. Především tedy mléko a sýry, které se vozily do města na trh.

Dnes je toto údolí, tak jako velká část Krkonoš, zalesněno. Před 80 lety byste zde ale našli louky a pastviny. Pěstovalo se žito a ječmen. A také len, který se používal na olej a dříve jako textilní surovina. Práce na strmých kamenitých polích musela být velice úmorná. Na hranicích pozemků vznikaly agrární valy – zídky z kamenů vynášených z polí a kosených luk. Tyto hrázky jsou dnes k vidění i uprostřed vzrostlých lesů. A připomínají, kde všude bývala dříve pole.

Alois Zieris se ve Sklenářovicích před 80 lety narodil

Na pastvinách se pásly krávy a kozy a louky se dvakrát ročně sekaly. Seno se sváželo na rohačkách do chalup a v zimě se s ním krmil dobytek. Kolem domů byly ovocné stromy, jabloně, třešně i švestky. Některé z nich rostou na sklenářovických stráních dodnes.

Sklenářovické údolí vítá návštěvníky

Ve Sklenářovicích žilo kolem 220 lidí a stálo zde přes 40 chalup, škola a dvě hospody. V hostinci Zlaté Rýchory se pravidelně pořádaly tancovačky, slavily se svatby a scházely se spolky. Kromě prostých hospodářů tu byl i kovář a kolář. Ten měl na potoce malou elektrárnu a jako jediný ve vesnici disponoval elektrickým proudem.

Zvuk zvonu v rozpůleném kmeni nahrazuje hlasy obyvatel vytržených z rodné krajiny

Těžko přístupné údolí a fakt, že do vesnice nebyla zavedena elektřina, způsobilo, že se ves nepodařilo po odsunu Němců znovu osídlit. Stejný osud potkal i obec Verneřovice na odvráceném svahu Sklenářovického vrchu. Definitivní konec přišel s akcí „Demolice" v letech 1959 až 1960. Ženijní jednotka československé armády pomocí trhavin a vojenské techniky srovnala se zemí na tehdejším trutnovském okrese celkem 254 objektů. Bohužel i celé Sklenářovice.

Po šedesáti letech divoká krkonošská příroda vesnici doslova pohltila. Z Glasendorfu se zachovalo několik kamenných podezdívek domů, boží muka a kamenný most přes Zlatý potok. Louky a sady zarostly a díky minimální údržbě zde vznikla ojedinělá přírodní lokalita. Proto bylo toto místo v roce 2009 prohlášeno přírodní památkou Sklenářovické údolí.

Na konci asfaltové cesty u ústí údolí vzniklo odpočinkové místo s informačními tabulemi, kde se návštěvníci dozvědí o historii tohoto místa včetně starých fotografií. Po cestě vzhůru podél Zlatého potoka lze nahlédnout do zrekonstruované mlíčnice u bývalého hostince. Opravy se dočkal také pomník padlých v první světové válce a kamenný most. V jeho těsné blízkosti vyrostla zvonice – zvon umístěný v rozpůleném kmeni. Jako symbol ztichlého údolí.

V Německu žije ještě asi 90 lidí, kteří se ve Sklenářovicích narodili. Navzdory válečným a poválečným událostem zůstává Glasendorf jejich rodným krajem.

autor: KSA
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.