Z úspěšného manažera skvělým košíkářem. Martin Mádle je mistrem tradiční rukodělné výroby

Blahopřejeme k ocenění, které jste letos od Královéhradeckého kraje obdržel. Co jste na to říkal?
Bylo to překvapující. Každopádně děkuji za blahopřání. To ocenění je zavazující, vážím si ho, už i z toho důvodu, protože o tohle ocenění člověk nežádá. Někdo si všimne vaší práce a musíte mít i štěstí.

Martin Mádle ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Víte, co by mě zajímalo? Jak se z manažera na vysoké pozici stane košíkář.
Jako u většiny věcí v životě, také trochu shodou náhod. Maminka měla léta, desetiletí, obchod s proutěným zbožím a chtěla končit, odejít do důchodu. V tu chvíli se sešly okolnosti, z mé strany i nějaké vyhoření atd.. Takže došlo k tomu, že bych to přebral já s tím, že chci, aby minimálně část produkce byla naší výroby. Tak jsem se do toho pustil.

Velmi mne oslovuje i péče o krajinu. Košíkář je zároveň svým způsobem i krajinotvůrce. Podílí se na krajinotvorbě.
Martin Mádle, košíkář, mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje

Takže manažeři, aby se z toho někdy nezbláznili, odcházejí dělat takovéto věci?
Docela se s tím i setkávám třeba na řemeslných jarmarcích, kde je těžiště našeho působení. Tam často bývají třeba akademici, kteří se poté vydali cestou řemesla. Já myslím, že to spojení není úplně špatné.

Jak vám to šlo, když jste s košíkářstvím začal? Tak pomlázku jste si uměl uplést?
Asi ano. Ale tím, že jsme byli ve spojení s podkrkonošskými a krkonošskými košíkáři, tak jsem jim koukal pod ruku. Ale ono to nebylo úplně jednoduché, protože z těch starých praktiků a mistrů dostat slovo, to byl tedy kumšt. Ale jsem rád za to, že si to člověk mohl vstřebat. Vždy si ale košíkář stejně pak najde svoji cestu a téměř vždycky si pozná svoji práci.

Čtěte také

Teď zrovna tvořím vítr, směje se krajkářka Lenka Máslová Špetlová, mistr tradiční rukodělné výroby

Krkonošské nebo podkrkonošské košíkářství je trošičku specifické. V čem to vězí?
Rozhodl jsem se, že půjdu prostě cestou podkrkonošského a krkonošského košíkářství, kde ti košíkáři byli příležitostní, sezónní, a poté, když pak už nebylo to správné roční období, tak se věnovali zase práci na poli atd. A dává mi to smysl v tom směru, že téměř v každé vesnici byl nějaký košíkář, který si pletl dle svého, ne úplně cíleně se tím živil, respektive si tak přivydělával. Velmi mne oslovuje také péče o krajinu a tady se v Krkonoších pletlo hlavně z vrbiček, které mají palici, hlavu, kde potom je ten výsledný produkt spíše takového hospodářského rázu. A zároveň tady je košíkář i krajinotvůrce. Podílí se nějakým způsobem na krajinotvorbě.

Ve vašem případě tedy neplatí, že by se to řemeslo předávalo z generace na generaci, vy jste možná takovou výjimkou, která potvrzuje pravidlo?
Dá se to tak říct, ale jsem pyšný otec dvou dcer. A jedna i druhá se mnou občas jezdí na jarmarky. My máme i oficiální statut rodinná firma.

Na proutí se chodí, když vrba má mízu v kořenech, pustí ji, tak se proutí takzvaně sežne, roztřídí, sváže do otepí.
Martin Mádle, košíkář, mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje

Jak to vůbec vypadá být košíkářem? Kdy máte nejvíc práce, kdy pletete a kdy chodíte na proutí?
Na proutí se chodí, když to řeknu časově, od prosince až do konce února, to znamená, kdy ta vrba má mízu v kořenech, pustí ji, tak se proutí takzvaně sežne, roztřídí, sváže do otepí. Já rád pletu takzvaně ze zeleného, to znamená z čerstvého. Takže v té době se dá plést rovnou, musí se pak o to víc dílo stloukat. A část proutí si nechám usušit na stojáka, prostě někde opřené, aby chytilo barvu. A při letním či podzimním pletení se pak proutí musí před samotnou prací namočit. Ze suchého proutí se plést nedá, láme se.

Čtěte také

Putování po stopách tradičních řemesel aneb Zlaté české ručičky zvládnou téměř všechno

Rád potom představujete svoji tvorbu na jarmarcích?
Máme obchod ve Dvoře Králové, v Palackého ulici, kde je zároveň dílna. Je určitý rozdíl mezi prodejem v obchodě a na řemeslných jarmarcích, kde už cíleně přijde zákazník za nějakou rukodělnou tvorbou, a tudíž ta tvorba má nějaká svá úskalí. Ale tam mě ten prodej baví víc.

Jak dlouho vůbec trvá, než se uplete takový bytelný, třeba houbařský košík?
Tohle je taková typická otázka, ale já na ni neumím přesně odpovědět. Protože by do toho měl člověk promítnout i práci s přípravou proutí. To znamená roztřídění, připravím si tak například deset košíků, které mám rozpletené, a pak dělám ucha. A stopky u toho nemám. Ale tak za den bych asi košík upletl.

Naším hostem byl Martin Mádle, košíkář a letošní mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje. Moc děkuji za rozhovor.