Vladimír Burjánek: Vysvědčení

Kdyby ne, nic se neděje, za pětku si víc koupíš, vtipkoval strýček. Já si ale dovedl představit, co bych pak koupil doma, kdybych se jen málo odchýlil od svého normálu. Léta zkušeností mne nakonec přesvědčila v tom, že roční uzávěrka žáka nemusí být vždycky zrovna nejobjektivnějším důkazem jeho opravdových schopností a nedupaných vědomostí. Že je to někdy i otázka štěstí, kvality toho, kdo stojí před ním (ani nevím, jestli ještě existují u tabule stupínky, tak raději řeknu za katedrou). Pořád vidím naše kantory, jak nevěřícně kroutili hlavami nad výsledky snažení některých a spolužáků, ale právě z nich se třeba vyklubali úžasně schopní řemeslníci, bez kterých se pak vědci, kdož neumějí zatlouci ani hřebík, neobešli. A ani maturita se samými jedničkami není vstupenkou do bezproblémového a úspěšného života. Natož vysoká škola, kde tituly se dají koupit a diplomky opsat. Tak až v pátek přinesou naši vnuci vysvědčení, zase si řeknu, že je to jen papír, pak přijde pro ně to rozhodující. Život utíkající jako prázdniny - nejdříve pomalu, potom čím dál rychleji.