Vladimír Burjánek: Studia

My jsme tehdá neabsolvovali žádný test, přinesli jsme seznam četby a komise každému věnovala zhruba půlhodinku času. Jeden z členů se mě zeptal, co mu povím o spisovateli Jiřím Markovi. Rozhovořil jsem se zeširoka a uplatnil své znalosti z četby i studentského divadla, kde jsme tehdy hráli dramatizaci Markových věcí. Zcela netuše, že jeden člen komise je právě Jiří Marek. Členové se náramně bavili, chtěli podrobnosti o díle autora a já povídal. Jaké bylo mé překvapení, když na první přednášce z české literatury vstoupil pán, pozdější děkan naší fakulty a byl to právě Jiří Marek. Připomněli jsme si moje přijímačky ještě po letech, při Olbrachtově výročí, kde byl pan Marek za Svaz spisovatelů. Dnešní přijímací zkoušky na vysoké školy jsou až na výjimky zcela neosobní. Jedny testy stíhají druhé, percentily létají jako okřídlení kati, někde scio testy neuznávají, jinde je vyžadují a bez nich už nejdete ani o krok dál. Myslím, že dost vysokoškoláků mé generace by mělo starosti s touhle testovací mánií, ačkoliv po vystudování si vedli výborně. Někdy si říkám, abychom ta děcka zase nepřetestovali. Žádný extrém není dobrý. Zejména tehdy, když se v testovací mánii zcela ztrácí hlas člověka.