Vladimír Burjánek: Stromy
Jako kluci jsme poznávali spoustu stromů nikoliv z knížek, ale hlavně z vlastní zkušenosti a samozřejmě k tomu patřilo i jejich důkladné prozkoumání v podobě lezení do větví a korun. Stromy byly součástí našich klukovských rájů a nezbytným doplňkem herních ,vojenských i mírových plánů.
Mohutný dub za vesnicí v polích sloužil jako báječná pozorovatelna i bezpečný úkryt. Prastará vrba, skloněná do třetiny řeky, jejíž tělo se táhlo nad vodou jako kladina a z jejího konce jsme skočili do vody s jemným písečným dnem. Jasan stojící vedle staré trafiky na návsi, která se později změnila v domek pro obecní váhu, byl zase jedinou cestou na rovnou střechu trafiky. Štíhlé tělo akátu zbavené větví, rostoucí přímo vedle vrcholu schodů do kostela, bylo ideální klouzačkou při honičkách a hrách na „babu". Pěšky rychle po schodech nahoru, po stromě pak sjíždět bleskem dolů. Lípy na hřišti posloužily jako fotbalové branky a kaštany u řeky dávaly na podzim bohatství plodů, ze kterých jsme vyřezávali figurky. Olše byly nepřátelé, škodily při rybaření, když jsme nahazovali návnadu, často skončila právě zamotaná na nich. Borovice, smrky, břízy a modříny nám lemovaly cesty za dobrodružstvím do skal ve vzdáleném lese na Kozlovách. Všechny ovocné stromy jen těžko odolávaly našim loupeživým nájezdům. Bylo to vlastně veliké štěstí, že naším atlasem přírody byla příroda sama.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.