Vladimír Burjánek: Sirény
Obdivuji výkony mnohých sportovců. Protože jsem některé sporty v životě provozoval, vím jak namáhavé je hodit třeba koulí za hranici dvaceti metrů, uběhnout čtyřstovku ve slušném čase, nebo zvládnout pětisetový volejbalový zápas v koncovce. Do sportu patří emoce a pohyb se mnohdy snoubí se zvukem.
U těžkých disciplín třeba v atletice si diskařka nebo kladivář někdy ve vypjatém okamžiku pomohou výkřikem, fotbalisté zase třeba přeskakují reklamy a sundávají trička, kloužou, hokejisté šermují holí, cyklisté zvedají na pásce ruce a pouštějí řidítka. Na emoce mají nárok jak sportovci, tak diváci. V mnohém se dnes sport podobá divadlu. Roztleskávání atletických stadionů, děkovačky při kolektivních sportech, kropení sebe i lidí kolem šampaňským při automobilových závodech a mnohé další speciality. Divák má i právo za své nemalé vstupné si sportovní představení užít. Mnohdy mu však aktéři jeho požitek znepříjemní, nikoliv po sportovní stránce. Lituji pokaždé tenisové nadšence v různých koutech světa, když musejí dvě hodiny poslouchat zvuky ruských, běloruských, italských či amerických sirén. Prohejkané hodinovky se staly specialitou zejména ženských tenisových klání. Když se pak někde sejdou Zvonarjevová s Azarenkovou či Šarapovovou, sirény sirén, při prvním gemu vypínám přenos.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
