Vladimír Burjánek: Sirény

U těžkých disciplín třeba v atletice si diskařka nebo kladivář někdy ve vypjatém okamžiku pomohou výkřikem, fotbalisté zase třeba přeskakují reklamy a sundávají trička, kloužou, hokejisté šermují holí, cyklisté zvedají na pásce ruce a pouštějí řidítka. Na emoce mají nárok jak sportovci, tak diváci. V mnohém se dnes sport podobá divadlu. Roztleskávání atletických stadionů, děkovačky při kolektivních sportech, kropení sebe i lidí kolem šampaňským při automobilových závodech a mnohé další speciality. Divák má i právo za své nemalé vstupné si sportovní představení užít. Mnohdy mu však aktéři jeho požitek znepříjemní, nikoliv po sportovní stránce. Lituji pokaždé tenisové nadšence v různých koutech světa, když musejí dvě hodiny poslouchat zvuky ruských, běloruských, italských či amerických sirén. Prohejkané hodinovky se staly specialitou zejména ženských tenisových klání. Když se pak někde sejdou Zvonarjevová s Azarenkovou či Šarapovovou, sirény sirén, při prvním gemu vypínám přenos.