Vladimír Burjánek: Senioři

17. duben 2011

Vždycky mi bylo divné, proč při svátečních nedělních obědech dostával jako první na stůl jídlo dědeček a pokud vařila maminka, tak hned po něm servírovala naší babičce. Někde tady asi začínala klíčit naše úcta ke stáří.

Vzpomněl jsem si na to nedávno, kdy česká podnikatelská a mediální hvězda Tomio Okamura v jednom rozhovoru popisoval, jak to vypadá se vztahem k seniorům v Japonsku, kde prý také jsou domovy důchodců, ale prestiž rodiny velí, postarat se o stařečky vlastními silami. Obdivuji jednu naši známou, která se už několik let vzorně stará o dvaadevadesátiletou ležící maminku. Šťastní ti, kteří mohu trávit pěkný podzim svého života mezi svými v úctě a pochopení, ve společnosti, které nejsou na obtíž. Bude to zřejmě čím dál obtížnější, protože pryč jsou doby, kdy se třígenerační rodiny navečer sešly v kuchyni a dědeček už po x té vyprávěl, jaké to bylo na Piavě v první světové válce. Dnes se už vlastně ve stylu podnikatelského baroka stavějí hlavně jednogenerační domy. Ubývá místa i času na nějaké rodinné táčky a staří se svými obavami a názory slyší nejčastěji jen NEŘEŠ TO! Mladí si ale někdy neuvědomují, že když nebudou některé důležité věci řešit teď´, bude to za ně po čase muset řešit někdo jiný, což bude horší.

Spustit audio