Vladimír Burjánek: Náplast

Celej večer jsme, člověče, pili na zdraví - a ráno jsem mohĺ umřít. Ostatně podivných věci spojených s přílišnou konzumací zažil víc. Při jednom zimním tahu si na cestu domů vzal skleněnou placatici s rumem pro zahřátí. Samozřejmě na ulici uklouzl, lahvička se mu v zadní kapse rozbila a navíc se citelně pořezal na příslušném místě. Doma v chodbě se tiše svlékl a když zjistil přítomnost krevní tekutiny, sáhl do lékárničky a ránu si dlouho a pracně před zrcadlem, aby na poranění dobře viděl, ošetřoval. Potom se vkradl potmě do ložnice, našel dokonce i svoji postel a lehl si, aby havárii zaspal. Když se ráno probudil a podařilo se mu odtrhnout od prostěradla, zjistil,, že jeho lože vypadá jako řeznický špalek po pátečním výseku. Postel samý červený flek. Nechápal jak je to možné, vyskočil a běžel do koupelny. V chodbě zjistil pravdu a zbytku alkoholické krve, která mu neunikla, by se v něm nedořezal. Velké zrcadlo zdobila v příslušné výšce dekorace z leukoplasti. V mžiku mu svitlo. Pečlivé noční ošetření bylo zbytečné, neboť flastry pracně lepil místo na sebe, na zrcadlové sklo.