Vladimír Burjánek: Komunikace
Bývalo kdysi téměř běžné, že lidé spolu uměli vzájemně komunikovat. Když host přišel do restaurace na kávu, tím víc do hospody na pivo, nehledal úporně výhradně volný stolek, aby byl sám, ale přisedl k dalšímu a dal se s ním do řeči. To samé ve vlaku, kde někdy řečný chlápek bavil celé kupé, stejně jako ve frontách na cokoliv probrali účastníci všechno možné.
Dnes, s přeměnou společnosti a nástupem moderní techniky se situace radikálně změnila. Jen se podívejte kolem sebe. Když přijdete třeba do kavárny, šokují vás mladí lidé. Před chvílí jste je viděl oknem, jak se vedou za ruce, tedy randí. Sotva však dosednou ke kávě, vyndá každý svůj mobil a baví se s ním.
To samé v autobuse, ve vlaku, mnohdy při sportovních utkáních, o přestávkách ve škole v obchodních domech. Vedle mnoha dalších vad, má tenhle styl možná i jeden důsledek.
Mladí spolu i s ostatními nemluví, baví se víc technikou. Proto jsou i jejich vyjadřovací schopnosti celkem chudé, samé jako, jakoby a super.
Kluci z jedné vesnice, místo společného srazu na hřišti, sedí každý doma u svého compu a vzájemně se domlouvají. Když jsem jel nedávno metrem, přeci jen jsem poněkud pookřál. Počítal jsem vzájemné skóre knihy versus mobily. Technika vedla, ale stav čtenářů knih nebyl vůbec katastrofální.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
