Vladimír Burjánek: Kamna
S loňským podzimem jsme využili poslední volnou komínovou cestu a postavili krbová kamna. Před sezónou jsme přitápěli dřevem, což budeme praktikovat i na jaře. Patřím ke generaci, pro kterou jsou kamna spojená s dětstvím i mládím. Když se tehdy doma zbourala kachlová pec po babičce a vezl jsem zbytky na smetiště, bylo mi moc smutno. Potom následovala řada topidel všeho druhu. U nás doma konkrétně piliňáky, které se specielně nacpávaly a vyměňovaly se v nich i náplně.
Na tato kamna mám špatné vzpomínky, protože jsem se na ně při večerním mytí jako kluk přimáčkl a spálil si zadek. Nezapomenutelné byly zázračné klubky na uhlí, potom žravé petry, dlouho se zahřívající vamberecká kachlová kamna, to jsem se chodil ohřát k babičce, která měla kaborky a kachlovky rodičů skončily také na smetišti. Nafťáky byly rychlé, ale smrděly a po nich už poznala naše rodina praktičnost ústředního topení. Štiplavý a dusivý kouř se valil z mnoha komínů a ulicí člověk mohl projít jen s ohrožením vlastního života. Čistě se dalo topit jen koksem. Nakonec nastoupila elektřina a plyn - laciné sliby, drahá zkušenost pozdější. Dnes už to jsou vrty a solární topení. Tohle všechno jsem si vybavil, když jsem opět po letech fascinovaně pozoroval poskakující plamínky v našich krbových kamnech.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
