Vladimír Burjánek: Kačáni

Dnes železný dědek, vizitka věčné zachovalosti, sportovní nadšenec, prostě figurka jako vystřižená z Nerudových lidiček malostranských. Ve třiceti vypadal na šedesát, v šedesáti se jeho věk srovnal s jeho vizáží, ale od osmdesáti se zase vrací zpátky a když moc, tak si při pohledu na něho můžete říkat, že před vámi stojí svižný pětašedesátník. Zatímco on už kroutí skoro dalších pět let po osmdesátce. A recept na tuhle téměř zázračnou zachovalost? Asi není, pravda, sportoval, hrál fotbal a hokej, jezdil na kole, což dělá ještě teď. Svižným krokem mladíka prochází se svýma nohama tvarovanýma velmi zřetelně do písmene ó městem. S Kačánim se zastaví spousta lidí, je pravidelným divákem na všech fotbalových i dalších míčových zápasech. Přezdívku, která úplně vymazala jeho původní jméno, dostal také při fotbale. Ladislav Klačáni, byl výborný fotbalista, československý reprezentant a pozdější trenér a někdo ze spoluhráčů Zdeňkovi tohle označení přišil v mládí. Nese ho už hezky dlouho a druhý poločase života hraje pořád naplno a bez vystřídání. Takový je náš Kačáni. Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů.