Vladimír Burjánek: "Hokej"

Ta nádhera, když jsme se mohli pustit po rozlehlé ledové ploše, nezapadané ještě sněhem, z bot označit branky a sehrát první hokejový zápas zimy, nás pokaždé nadchla. Puk létal po čerstvě čisté plošině velikou rychlostí a jen občas se zastavil o zamrzlou větvičku nebo klacek. Horší bylo, když jsme se o ně zastavili my a na vlastní kůži vyzkoušeli tvrdost. Říkali nám rybníčkáři, ale divizní hokejový oddíl v sousedním městě těžil z našich řad hezkých pár let a dost vydatně. Umělé ledové plochy se daly v době našeho mládí počítat pomalu na prstech rukou, což si dnešní milovníci hokeje a bruslení už nedovedou představit. Hokej se od dob našeho mládí neskutečně zrychlil, přitvrdil a teď i značně zhrubnul. Dnes už by se nemohlo opakovat to, co jsem na vlastní oči viděl a zažil při zájezdu kanadských profesionálů v Praze. Pořád vidím tu šedivou hlavu, červené brusle a krásnou postavu jakou měl legendární Gordie Howe. Ve svých asi 54 letech nastoupil jako centr jednoho útoku a na křídlech byli oba jeho synové. Profi hokej pak hrál ještě dva roky. K nevíře.