Vladimír Burjánek: "Čtení"

V posledním světovém průzkumu, kde nejlepší byli jihokorejské děti, jsme v této úrovni vzdělanosti dopadli velmi špatně. Proč? Je to pohodlností, nezájmem, nebo skutečností, že raději využijí internet, kde mají všechno v koncentrovanější podobě a hned při ruce? Docela by bylo zajímavé zjistit, kolik studentů přijde k maturitě s přečtenými tituly doporučené četby v knižní verzi a kolik jich jen přelétlo stručný obsah děl. Jako můj spolužák Vítek, který na otázku, co zná od Vladislava Vančury, hrdě odpověděl, že jeho oblíbenou knihou je Pekař Jan Mrchout. Když ho překvapený češtinář po komolení jména opravil, že je to Jan Marhoul. Tvrdil Vítek, že to celé opravdu četl Mrchout a tedy podlehl jen optickému klamu, ač všem bylo jasné, že podkladem jeho znalostí byl výcuc získaný nikoliv vlastním přičiněním. Jen aby - až si začneme lámat hlavu tím, jak zaujmout mladé pro větší zájem o četbu, aby už neplatilo druhé přísloví - pozdě bycha honiti.