Vladimír Burjánek: Baťa

13. září 2015

Nedělní káva

Byl prodavačem a říkali mu jednoduše Baťa.. Někdo ani nevěděl, jak se vlastně jmenuje příjmením. Správně tušíte, že prodával obuv. Ostatně ještě dlouho po znárodnění Baťovy zlínské firmy, kdy zůstaly malé krámky rozeseté po vlasti, se prodavačům v těchto obchodech neřeklo jinak než příjmením odstaveného krále bot ze Zlína. Někteří z vesnických i městských prodavačů se u Bati vyučili a i později v časech pobaťovských tu nejen zůstali, ale hrdě, byť tajně se ke zlínskému zázraku pořád hlásili.

Také Otík, který byl baťovec tělem i duší. Ochotně vyhověl lidem a vozil objednané boty ze své prodejny autobusem zákazníkům při cestě domů. Z městečka, kde vedl vyhlášený obuvnický krám,, přijížděl navečer spojem, velmi často ve značně unaveném stavu. Někdy to ještě dokrmil v hospodě cílové stanice a teprve potom se vydal na kole domů, asi dva kilometry do vedlejší vesnice. Těch pádů a ran mezi polem, kdy často padal, spousta modřin a malérů. Zase se mi neotevřel padák, komentoval Otík každou nehodu, která zanechala viditelné následky. Boty zákazníkům u nás nejen vozil, ale ochotně a rád poradil i s případnou reklamací. Každého zájemce pak ubezpečil, že to vyřídí, že tam ještě do protokolu napíše: v kolektivu oblíben, to že spolehlivě nahoře zabírá.

autor: Vladimír Burjánek