Václav Souček: Zadarmo

„Všem zdarma“ je princip klášterně ctnostný, ale bolestně se sráží s realitou. Co se sedmáky s nejmodernějšími mobily v kapse, kteří nad rajskou s kolínky ohrnou nos? Ještě si někdo připomene lžíci v holínce a vlastnoručně vycpaný slamník na chmelové brigádě? Kuchařky vařily podle tehdejších norem a nohatí, věčně hladoví puberťáci dovedli ocenit dvanáct a více knedlíků, jakož i krajíce chleba se sádlem a cibulí.

Žijeme jinou dobu, ale sociální nůžky se rozevírají ještě citelněji. Takže potřebným obědy ano, a nepotřebným po velmi zralé úvaze. Školu od školy, dům od domu, a třikrát měřit, než řízneme. A také bedlivě hlídat, aby systém obědů pro školáky neobrostl nákladným úřednickým křovím podle zákonů profesora Parkinsona. Šeredit s jídlem se nesluší stejně, jako nechat děti hladem.