Václav Souček: Rozpolcení

17. listopad 2018
03577480.jpeg
0:00
/
0:00

Kdyby měl člověk věřit prorokům, musel by přežít konec světa už třikrát jen do konce minulého tisíciletí. Kdyby měl věřit katastrofickým zvěstem o rozdělení společnosti, nedočkal by ve zdraví příští neděle. Světová impéria se bortí od nepaměti, aby se přerodila do jiných podob. Co asi tak tížilo mysl autora pamětí Egypťana Sinuheta? 

Sedmnáctého listopadu prezentuje náš kalendář jako Den boje studentů za svobodu a demokracii. Příštím rokem to bude kulatých třicet let od tance pendreků po zádech demonstrantů na Národní třídě, a včetně tehdejších studentů to vypadá, že jsme se dopracovali „rozpolcené“ společnosti; jeden na všechny a všichni na jednoho, nebo ještě lépe - všichni proti všem.

Dopřejme si citaci - kreslíř a filozof v jedné osobě Vladimír Renčín kdysi stvořil kresbičku človíčka s ostentativně vystrčenou holou zádí, a opatřil textem, přiléhajícím ke dnešku jako ona část na hrnec: „… a takhle rozpolcenej jsem i vnitřně!“

Jakkoliv pisatel nadsázku v humoru nezřízeně miluje, tak se domnívá, že naše slovutná a mírně zanedbaná společnost není ani tak rozpolcená, jako hašteřivá.