Václav Souček: Povinný optimismus

2. březen 2019

Když setkání dvou zástupců jaderných velmocí v Kremlu minete obloučkem a věnujete nezbytnou pozornost setkání jiných dvou v Hanoji, spočinete na krátkou dobu v rozpacích. Před zraky celého světa se ti dva sešli, aby se ve svých názorech opět rozešli, s nejasným náznakem zřejmě ještě dlouhého procesu.

Naštěstí jsou po ruce názory systematických a nadmíru pozorných komentátorů, a nepříjemné hroty otázek nepoučených laiků jsou přece jen do jisté míry obrušovány.

Bylo by naivní domnívat se, že bez početných diplomatických sborů by dva mocní mužové s přístupem k červeným telefonům a červeným tlačítkům dokázali po dvou společných večeřích vydat závěrečné mírové komuniké. Soupeření o vlivy a nadvlády obnáší po celé dekády strategické posuny a ústupky, mínění světové veřejnosti tlumočí dočasné rezultáty kulantní formou zmíněné diplomatické sbory. Říká se tomu povinný diplomatický optimismus.

Perspektivně by přišlo ke cti studium základů povinného optimismu na středních, potažmo i základních školách.

autoři: Milan Baják , VS