Václav Souček: Odposlechnuto

15. listopad 2018

Na politiku přijde řeč někdy naprosto nečekaně, jako když to spadne s nebe. Na přetřesu se zničehonic ocitne otázka, jak je možné, že exponovanou osobu, podezíranou z nekalých úmyslů a činů, propíranou a grilovanou mediálními sbory, volí do vysoké funkce tolik lidí?

Odpovědět halasným kritikům je složité, obvykle naslouchat nehodlají.

Napovědět lze za použití příměru s husami. Husy - jak vyčteno - údajně zachránily Kapitol. Slyšet je vždycky ta část, která hlasitě kejhá, brousí křídly a útočně syčí, ale většina - je-li spokojena, tiše štěbetá a hledí si svých korýtek.

Občanská společnost je mnohovrstevnatá složenina; tvoří ji tak zvané elity, selfmademani, exponenti a oponenti z části volení a z jiné části nevalní, ale největší podíl náleží od nepaměti tak zvané „mlčící většině“. Mlčící většina revoltuje výhradně při dějinných zlomech, jinak - je-li jak takž spokojena - reptá polohlasem a hledí si svých korýtek.

Příměr samozřejmě kulhá; jsme složitější a rozličnější, než opeřenci, tím pádem i rafinovanější. Ale ta mlčící většina je nesporný pojem, co s námi plyne časem.

autoři: Milan Baják , VS