Václav Souček: Nový, osudový

„Když to lepší nebude, ať je po Tvém, osude“ - tak smířeni se životem odcházejí na věčnost mnozí, zatímco ti druzí se ze všech sil životním strázním brání až do konce svých dnů. 

Když se odebral nedobrovolně - už před desítkami let - ze světa Jiří Grossman, tak přítel Vladimír, takto docent, doktor, a kandidát věd brečel do telefonu jako dítě. Kapelmajstr našeho neslovutného hudebního sdružení dokonal před desítkou let, a dodnes to mám za omyl, křivdu, a nespravedlnost. Jsou prostě ztráty, po nichž zůstane prázdno, tak jako po Vladimírech - Jiránkovi a Renčínovi.

Vladimír Renčín

Do převoznické loďky stále ještě mávám Janu Petránkovi, poučenému, leč neoblomnému optimistovi, překladateli světových událostí z češtiny do češtiny.

Jan Petránek

Po všech jmenovaných zůstává zřetelná, nesmazatelná stopa, výsledky práce. Co zůstává po těch nejmenovaných, neslavných, anonymních? Co prokazují - a odkazují - svým nenápadným životem? Dost možná stačí neubližovat, a zůstat slušný. Což není zrovna málo, a není to ani nejsnadnější.

Že to nebude ani v tomto roce o moc lepší, víme. A je na každém z nás, abychom to k horšímu nenechali dojít.

Jaký bude rok 2019? Co nás v něm čeká a nemine?
autoři: Milan Baják , VS
Spustit audio