Václav Souček: Nový, osudový
„Když to lepší nebude, ať je po Tvém, osude“ - tak smířeni se životem odcházejí na věčnost mnozí, zatímco ti druzí se ze všech sil životním strázním brání až do konce svých dnů.
Když se odebral nedobrovolně - už před desítkami let - ze světa Jiří Grossman, tak přítel Vladimír, takto docent, doktor, a kandidát věd brečel do telefonu jako dítě. Kapelmajstr našeho neslovutného hudebního sdružení dokonal před desítkou let, a dodnes to mám za omyl, křivdu, a nespravedlnost. Jsou prostě ztráty, po nichž zůstane prázdno, tak jako po Vladimírech - Jiránkovi a Renčínovi.
Do převoznické loďky stále ještě mávám Janu Petránkovi, poučenému, leč neoblomnému optimistovi, překladateli světových událostí z češtiny do češtiny.
Po všech jmenovaných zůstává zřetelná, nesmazatelná stopa, výsledky práce. Co zůstává po těch nejmenovaných, neslavných, anonymních? Co prokazují - a odkazují - svým nenápadným životem? Dost možná stačí neubližovat, a zůstat slušný. Což není zrovna málo, a není to ani nejsnadnější.
Že to nebude ani v tomto roce o moc lepší, víme. A je na každém z nás, abychom to k horšímu nenechali dojít.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka