Václav Souček: Nejen o klaunech

13. listopad 2018
Miroslav Horníček

Nemůžete o něm říci, že ho bylo všude plno. Nebylo, ale ta vybojovaná úměra jeho působení těšila společnost měrou nebývalou.

Řeč je o Miroslavu Horníčkovi, v sobotu 10. listopadu uplynulo neuvěřitelných sto let od jeho narození. Filmové a televizní archivy vydaly v minulém týdnu dílčí svědectví o jubilantově bilanci, stejně tak zahřály vzpomínky souputníků a pamětníků.

Shrnout do pár minut tak plodný život nelze, podotknout k němu něco málo lze; protože nebyl - díky tehdejším pracovitým a samozvaným cenzorům - příliš exponovaný, stal se o to vzácnější. Když nebylo vyhnutí, psal si divadelní hry pro sebe, volil si kolegy a scénografy. Hradečtí fandové si určitě vzpomenou na Tvrďák s báječnou partneřinou Miloše Kopeckého, Dobře utajené housle, nebo představení Král a mnich s výpravou Vladimíra Preclíka.

Miroslav Horníček

O Miroslavu Horníčkovi jste se mohli dočíst, že jej intelektuálové považovali za klauna, a klauni za intelektuála… nuže, součet obého vedl k tomu, že kdykoliv vysílala televize Hovory H, národ spočinul před obrazovkou, aby se kochal.

Závěrem odkaz k jednomu jubilantovu citátu: „Moudrost vždy nepřichází s věkem. Často přichází věk sám."

Milý pane Horníčku, vážený intelektuální klaune, Vaše moudré úvahy budou mít navěky náskok před věkem.