Václav Souček: Naše stáří

1. říjen 2013

Já jsem Tvé Stáří - je nezapomenutelný, poslední herecký monolog pana Josefa Kemra z nemocničního lůžka. Vzpomeňme tedy, milí senioři, dnes ráno hereckých osobností; herci hodni toho jména se stávají národním majetkem a do jejich osudů - včetně bolestných omylů a nehynoucích zásluh - si promítáme své životy.

Připomeňme si i anonymní spoluobčany, jejichž jediným společníkem na sklonku věku je pes nebo kočka. Náš někdejší soused čekával pravidelně v den výplaty svého důchodu od rána u zvonků činžáku, aby nepropásl pošťačku. Nejpravidelnějším obsahem jeho nákupní síťovky byla čtvrtka chleba a láhev desítky, nejpravidelnějším oblečením manšestráky a hubertus z šedesátých let. Ohlídejme i sebe sama. On si člověk rád povolí holení každý třetí den, když nikam nemusí. Vaše vrstevnice? Pánové, pozor! To je jiná káva, nákladnější, ale taky pohlednější. Tak zkusme narovnat záda, límeček košile a nasadit úsměv nedokonalému chrupu navzdory. Dá se tomu chátrání všemožnými způsoby čelit, víme?
Neboť jak pravil kdosi moudřejší: stáří není nic moc. Ale je to jediný způsob, jak se dožít vysokého věku.

Publicista Václav Souček glosuje současné kulturní, společenské i politické dění na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové. Slyšet je můžete od pondělí do soboty v 8:20 hodin.

autor: VS