Václav Souček: Jmeniny
Máme čtvrtek 29. listopadu, den všední. Podle kalendáře mají dnes svátek Zina a Saturnin. To za pár slov stojí; jednu Zinu autor pamatuje z někdejšího svazáckého aparátu, a dluží jí poděkování za šikovnou obranu před nadějnými pracovními zálohami stranických sekretariátů. A Saturnin? Kdo nezná hlavního hrdinu z útlé knížky Zdeňka Jirotky, má mezery ve vzdělání a chybí mu kousek smyslu pro humor.
Literární otec Saturnina Zdeněk Jirotka se dožil požehnaného věku 92 let v bezpečí rodinného kruhu, o který s láskou pečoval. Ale z práce v redakci odešel na den přesně s dovršením důchodového věku a se slovy „tady někde jsem měl čepici". Vykoumané a trefné formulace provázely Zdeňka Jirotku celý život, jakkoliv nepříliš snadný. Jeho úžasného sluhu Saturnina neobklopuje příliš postav, nicméně svým jednáním ovlivní všechny, a navíc založí „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru".
V milé atmosféře prvorepublikové idylky si čtenář neuvědomuje, že Zdeněk Jirotka napsal Saturnina za okupace, v koupelně při zatemnění, a protože po ztrátě služby v armádě neměl práci.
„Prožíváme-li delší dobu idylu, prokáže nám osud neocenitelnou službu, když nás popadne za límec, a vyhodí na mráz" - to je citát ze Saturnina. A ještě jeden: „Uvěřitelné věci se dají vymyslet. Neuvěřitelné se musí stát."
Pootočíte-li touto floskulí, vypadá to tak, že stanou-li se věci neuvěřitelné, je třeba honem vymyslet cosi uvěřitelného. Zkuste to, ale s rozmyslem. Protože gentleman před devátou nepije.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
