Václav Souček: Jak se dělit o kůži
Jak se podělit o kůži z medvěda, který ještě běhá po lese? Tohle okřídlené úsloví vešlo dostatečně ve známost v případech náporového nárokování nejrůznějších rozpočtů nejrůznějšími adepty.
U veřejnoprávních sdělovacích prostředků, jejichž úkolem je poskytování nestranných - a všestranných - informací veřejnosti, jde o rozpočty neobyčejně zajímavé, vyživované především příspěvky koncesionářů. To je záležitost, která nedopřeje klidného spánku čímanům z komerčního podnikání v médiích; o ukázky úspěchů privátních vlastníků v předpolí politických kariér není zrovna nouze.
Jednou z dostupných stezek k vrcholným úspěchům je vlivné členství v orgánech rádoby nestranných a dohlížitelských, v komisích, ve výborech, správních, či ještě lépe dozorčích radách.
Výsledná rozkladná snaha bývá ceněna, leč mnohdy nastupuje historický obyčej, že mouřenín poslouží - a může jít.
Lhostejné veřejnosti lze doporučit, aby úpornou snahu o dělení kůže z mediálních medvědů sledovala poněkud bedlivěji. Jde totiž i o její kůži.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
