Václav Souček: Elektorát
Dovolme si ještě jednu drobnou zmínku o nedávném sněmování tradiční české levicové strany.
Elektorátem sociální demokracie nazývají média množinu voličů, kteří se ocitli v důsledku nepřízně osudu mezi ekonomicky slabšími občany. To navzdory své snaze, či úsilí. Je zvykem počítat mezi ně starodůchodce s nízkou penzí, lidi se zdravotním postižením, matky samoživitelky, bezdomovce.
Dobrat se statisticky přesnějšího čísla je obtížné, protože táž množina obnáší podskupinu, lidovým jazykem nazvanou „nemakačenkové“.
Sociální demokracie se může jen těžko za zájmy této, stěží definovatelné části stavět, natož vehementně brát, neboť pravicové protistrany mají po ruce pravdivé a pádné argumenty.
Proč o tom těchto pár slov? Kdyby uměla sociální demokracie jednoznačně oslovit svým uskutečnitelným programem zmíněný elektorát, čítající zhruba tři a půl milionu hlasů, mohla by se v možném volebním výsledku cítit jako ta Popelka na plese.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Šusťákovka, Tetris, Tamagoči. Dětství v devadesátkách mělo něco do sebe.
Michael Rozsypal, moderátor ČRo Plus
Svobodná a divoká 90. léta
Devadesátá léta byla dobou náhle nabyté svobody. Politici i občané se učí zacházet s demokracií, mizí cenzura, bortí se zábrany. Čágo – bélo šílenci!
