Tragédie mise Apollo 1: „Ti, kdo měli být na Měsíci první, uhořeli,“ připomíná astronom Veselý

Eugen Cernan, Apollo 17
Eugen Cernan, Apollo 17

16. července, přesně před 50 lety, zaburácely startovací motory do té doby největší kosmické rakety Saturn V na Kennedyho vesmírném středisku na Floridě v USA, aby se tak započalo možná největší vesmírné dobrodružství, které zatím člověk podnikl. O něm si dnes budeme povídat s astronomem Janem Veselým. 

Pamatujete si ony červencové dny roku 1969?
Já jsem byl na světě, ovšem byl mi jeden a tři čtvrtě roku. Nepamatuji si z toho vůbec nic, ale je zvláštní, že třeba poslední výpravy na Měsíc, které se podnikly až v roce 1972, a to už mi bylo pět roků, stejně o nich nic nevím. Tahle věc mi v dětství zůstala utajena.

Mgr. Jan Veselý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Takže přistání člověka na Měsíci vás nezasáhlo.
Ale zasáhl mne Měsíc, ovšem až později, někdy v roce 1979, kdy jsem si z brýlových čoček sestrojil dalekohled, podíval se na Měsíc a uviděl jsem tam krátery. Tedy nikoliv přistání lidí na Měsíci, ale pohled na Měsíc mne k astronomii přitáhl.

Lidstvo se brzy na Měsíc vrátí. Už na to znovu přišla doba. Tenkrát to ovšem bylo soupeření a dnes jde především o spolupráci.
Mgr. Jan Veselý, astronom

Saturn V, tedy nosná raketa s lodí Apollo 11 odstartovala 16. července roku 1969. To dobrodružství ale vlastně začalo o pár let dříve projevem prezidenta Kennedyho.
Ano, prezident Kennedy tenkrát pod tlakem toho, že se Sovětskému svazu velmi dařilo, měli první družici, už druhá družice nesla dokonce živého tvora na oběžnou dráhu, známého psa Lajku. Prvního člověka ve vesmíru měli také Rusové a to na oběžné dráze Američané těsně potom učinili jen balistický skok. Takže tenkrát prezident Kennedy politicky bouchl do stolu a řekl, že je technologie pokročilá natolik, že tento národ může dostat bezpečně lidi na Měsíc a zpátky. A to se také splnilo.

Nerozumím ničemu. To je něco jako ‚vím, že nic nevím‘. Ale nečekám, že mi to spolknete

Jan Veselý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na výjimečné úkazy a výzkum Sluneční soustavy. Velmi důkladně se zajímá o planetu Mars. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba, divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

Co se vše muselo technicky udělat, co tomu předcházelo? Protože to musel být neuvěřitelný skok.
Připadá mi fascinující, jakým tempem se tenkrát postupovalo. Protože to bylo necelých 10 let a šlo to hrozně rychle. Tenkrát, když prezident Kennedy mluvil, tak se teprve první lidé chystali vůbec na oběžnou dráhu v takových, řekl bych, malých konzervách. Loď Apollo proti tomu byla obrovská. Takže se musely vyzkoušet technologie dlouhodobého pobytu na oběžné dráze, protože cesta k Měsíci trvá tři dny, cesta zpátky také tři dny. Museli se vyzkoušet takové operace jako například spojování více kosmických lodí na oběžné dráze. Musela se vyvinout samotná raketa, protože Saturn V je raketa opravdu extrémně silná a obrovská ve srovnání s těmi, které létaly v době, kdy prezident Kennedy tento cíl vyhlašoval. Takže se muselo udělat strašně moc věcí. A je pozoruhodné, že lety k Měsíci potom už s lidskými posádkami šly strašně rychle. Všechno bylo na první pokus. V roce 1968 na Vánoce první lidé obletěli Měsíc.

V pražské Stromovce před budovou Planetária stojí přistávací modul Eagle. Je to dokonalý model v měřítku 1:1 a je pravděpodobně jediný na světě, do kterého budou moci návštěvníci vstoupit a zažít pocit astronautů přistávajících na Měsíci

To bylo Apollo 8.
To bylo Apollo 8, potom Apollo 9 v březnu 1969 zkoušelo přistávací měsíční modul kolem Země na oběžné dráze. Apollo 10 už ho vyzkoušelo a manévrovalo s ním kolem Měsíce. A Apollo 11 šlo rovnou na přistání v červenci toho samého roku. Čili to bylo obrovské tempo.

Na začátku byla tragédie Apolla 1. V něm seděla posádka, s níž se zřejmě počítalo, že bude na Měsíci jako první. Všichni zahynuli.
Mgr. Jan Veselý, astronom

Šlo vše hladce nebo tam byly nějaké problémy? Hned na začátku se odehrála jedna velká tragédie.
Je to známá tragédie, protože tenkrát se spěchalo opravdu hodně. Takže loď Apollo nebyla úplně bezpečná. Byly tam uvnitř hořlavé materiály, bylo to šité horkou jehlou. Tedy na začátku byla velká tragédie Apolla 1. Takto to bylo očíslováno vlastně až po oné tragédii, v němž navíc seděla posádka, s níž se zřejmě počítalo, že bude na Měsíci jako první. Tam všichni zahynuli. Muselo se začít postupovat hodně důkladně. A protože v tempu nebylo možné polevit, tak se muselo podstatně zvýšit úsilí. Úplně hladce to samozřejmě nešlo, ale zřejmě také hrálo velkou roli štěstí, protože při letech na Měsíc už potom nastal jen problém u Apolla 13, u kyslíkové nádrže. To bylo pěkně zdramatizováno filmem Apollo 13.

Posádka letu Apollo 11: zleva Neil Armstrong, Michael Collins a Buzz Aldrin

Asi to bylo ve skutečnosti ještě mnohem dramatičtější.
Oni astronauti říkali, že některé momenty, co tam byly, například psychologické momenty, kdy docházelo ve filmu k hádkám, ty vůbec nenastaly. Takto dramatické to nebylo. Oni to přeci jen byli profesionálové, čili na palubě takové drama jako ve filmu nebylo. Na druhou stranu byla celá operace velmi nebezpečná a hrozila spousta nebezpečí. Nikdo vlastně nevěděl přesně v jakém to je stavu, takže to bylo jistě velmi napínavé. Jestli se vůbec zažehne motor při návratu k Zemi. Jestli raketa neshoří. Ale nakonec stálo štěstí i při misi Apollo 13.

Buzz Aldrin a vlajka USA na Měsíci

V sobotu 20. července to bude přesně 50 let od okamžiku, co lidská noha poprvé stanula na Měsíci. Říkám to správně?
Je to tak, že cesta trvala tři dny, čili 16. července startovali ze Země, 20. července 1969 přistál přistávací modul Eagel s Armstrongem a Aldrinem na Měsíci. To bylo večer našeho času, ve světovém čase to bylo ve 20 hodin 17 minut a 40 sekund, se všude uvádí. A Neil Armstrong vystoupil a pronesl onu slavnou větu na povrchu Měsíce až po půlnoci, tedy 21. července. Nicméně v Americe měli o pět hodin méně, než je světový čas, takže pro ně to bylo 20. července Je to na hranici mezi 20. a 21. červencem.

A ta slavná věta zní?
Ta zní, že je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo.

Neil Armstrong a modul Apolla 11

Co cítíte vy, jako člověk, který se vesmírem zabývá, když slyšíte tuto větu ze záznamu?
Protože, jak už jsme se bavili, jsem to sice zažil, ale byl jsem tak malý, že si z toho nic nepamatuji, tak to nějaké velké emoce ve mně nevzbuzuje. Na druhou stranu si myslím, že to je prostě tak historická věta, že ji už nic nepřekoná. Protože prostě Měsíc je první jiné kosmické těleso než Země, na kterém lidé přistáli. A každé další těleso už bude přinejlepším druhé. Takže to byl opravdu obrovský historický milník. Spíš mne teď zajímá, jak se už dlouhá léta diskutuje o tom, jak Neil Armstrong v tom výroku udělal chybu, protože při nervozitě prostě vynechal jeden člen ve větě. Na druhou stranu je ten zvuk přenosu už velmi dobře vyčištěný, protože ten originál byl tak zašuměný, že tomu bylo špatně rozumět, tak je docela možné, že onu větu řekl správně. Sám si neuvědomuje, že by chybu udělal.

A co by to tedy znamenalo?
To by znamenalo vlastně to samé, jen že je to malý krok pro lidstvo a velký skok pro lidstvo. Byla tam údajně chyba, že vynechal v angličtině člen, který výraz pro lidstvo změní na jednoho člověka.

Co se děje uvnitř černé díry, se nikdy nedozvíme. Protože ani ta informace z ní nikdy neunikne

Kresba černé díry Cygnus X-1 s akrečním diskem, která odčerpává hmotu blízké hvězdě

Zaujal nás článek na internetu o tom, že vědci definitivně potvrdili existenci obří černé díry, která sedí přímo v srdci naší galaxie. Je to údajně supermasivní černá díra o hmotnosti čtyř milionů sluncí. Proto jsme dnes do studia pozvali doktora RNDr. Jana Šlégra, Ph.D. z katedry fyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové. 

Co dělali potom kosmonauti na Měsíci? Jak dlouho tam byli?
Byli tam jen několik hodin, ty vycházky trvaly dohromady něco přes dvě hodiny. První mise spočívala v tom, že měli za úkol přistát, vyzkoušet pohyby po Měsíci a odebrat alespoň nějaké vzorky. Toto byl plán, alespoň něco pobrat a letět zpátky. Nakonec, protože se dařilo, tak tam opravdu zůstali několik hodin, vztyčili americkou vlajku, to je podstatné. A možná taková perlička je, že když startovali zpátky, tak onu vlajku zase pokáceli, protože raketové motory poslední části přistávacího modulu, která se vracela zpátky, zplodinami vlajku pokácely. Takže to bylo další ponaučení. Další Apolla už dávali vlajku dál. A potom je také docela zajímavé, že vlastně neexistují fotografie Neila Armstronga z povrchu Měsíce, protože Buzz Aldrin tam ten fotoaparát údajně zapomněl. Takže všechny fotografie prvních astronautů na měsíci jsou fotografie z fotoaparátu, který měl Armstrong a ten samozřejmě fotografoval Aldrina. Armstrong je vidět jen jako odraz v přilbě Buzze Aldrina. A jsou samozřejmě televizní záběry, ale ten fotoaparát údajně zůstal na Měsíci.

Modrá skleněnka. Fotografie Země z paluby Apolla 17

Kdy se podle vás lidstvo vrátí na Měsíc?
Už brzy. Naposledy to bylo v roce 1972. Kdy to bylo také za účasti astronauta s českými kořeny. V roce 1972 byl posledním člověkem na Měsíci Eugene Cernan s českými kořeny. To bylo 14. prosince 1972, kdy opouštěl Měsíc. Ale vrátíme se už brzy. I to 50. výročí je takovou motivací. A už znovu přišla doba, kdy se připravuje technologie, kdy příští kosmická stanice, ta dnešní krouží kolem Země, by měla být u Měsíce. Počítá se s vybudováním základny na Měsíci, staví se kosmické lodi a tentokrát už i v mezinárodní spolupráci. Tenkrát to bylo soupeření a dnes to je spolupráce. Protože loď Orion, která je vnímána jako americká, tak její servisní modul, ta podpůrná část, se vyrábí v Evropě.

Jakub Schmidt a Mgr. Jan Veselý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Možná, že my dva to tedy budeme vnímat intenzivněji a bude to i pro nás obrovský zážitek.
My to určitě zažijeme.

Pane Veselý, nemám, co dodat. Mějte se krásně, děkuji za rozhovor.
Mějte se hezky, děkuji. Na shledanou.

Spustit audio

Související