Svérázný malíř Břetislav Kužel dotváří s osobitou nadsázkou a humorem barevný kolorit Jičína
Pro tvorbu osmdesátiletého malíře a grafika Břetislava Kužela z Jičína je charakteristická výrazná barevnost a svébytný malířský rukopis, kterým se zmocňuje krajiny, městských zákoutí, zátiší, ale i figur. Mezi nimi jsou v převaze ženy a dívky.
Jeho olejomalby jsou plné skrytých významů, dvojsmyslů a humoru. Plátna odrážejí příběhy, které výtvarník umí s vážnou tváří převyprávět jako naprosto autentické.
Posluchači se baví, cuká jim v koutcích úst, slabší povahy jsou přesvědčené, že se setkali s člověkem, který to možná nemá v hlavě až tak docela v pořádku. Břetislav Kužel ale ví své: bez nadsázky by se mu prostě na světě nelíbilo.
Jeho dílu se na začátku letošní výstavní sezóny otevřel mimořádný prostor v zámecké galerii v Jičíně, který mu jičínské muzejnice s láskou „věnovaly“ k osmdesátinám.
Kromě olejomaleb, pro něž je charakteristické záměrné zjednodušování, stylizace, dekorativní pojetí a syté barvy, se návštěvníci mohou do neděle 1. března díky souboru grafických prací přesvědčit o hloubce talentu Břetislava Kužela.
Grafiky, které dokládají i autorovu řemeslnou zručnost, se mimo jiné líbily i malíři Vladimíru Komárkovi.
Břetislav Kužel
se narodil v Jičíně 2. března 1939 a už od dětství rád kreslil. Po vojenské službě odmaturoval na průmyslové škole. Nejprve pracoval jako soustružník v Agrostroji, pak se přesunul do kanceláře, kde kreslil technické výkresy. Jeho obrázky se mj. objevovaly i v regionálním tisku, postupně se začal věnovat i grafice a leptům, které stále patří k vrcholům jeho tvorby. První samostatnou výstavu měl koncem 70tých let. Přišel se na ni podívat i akademický malíř Radek Pilař, který viděl v mladém umělci velký potenciál. Do současné doby vytvořil Břetislav Kužel nespočetnou sbírku olejomaleb a má za sebou desítky výstav po celé ČR. Účastní se regionálních plenérů, je členem Spolku podkrkonošských výtvarníků.
Podle vyjádření odborníků je v jeho malířské tvorbě možné zahlédnout určitou podobnost s tvorbou francouzských fauvistů. Malíř skutečně Francii (ale také Nizozemsko a Švýcarsko) ve druhé polovině minulého století navštívil jako reprezentant ČSSR v orientačním běhu a i dnes připouští, že ho tamní umělecké prostředí mohlo ovlivnit.
Zároveň s úctou a hrdostí připomíná, že základy získával jako samouk hlavně v tříleté večerní škole malby u akademického malíře Jiřího Lízlera z Jilemnice.
„Malování je pro mě ten nejlepší způsob, jak se vyjádřit, protože nic jiného neumím," dodává s osobitým humorem autor, který tvrdí, že malování je jeho život. A ten prý ve zkratce zrcadlí i většina jeho pláten.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
